Ještě do nedávna oceánografové na tulácké vlny na mořích nevěřili. Pokládali je za staletí opakované báchorky starých mořeplavců.
Kde by se podle vědců z ničeho nic objevila i na klidném moři vražedná vlna, která svými rozměry několikanásobně převyšuje okolní vlny? Jaké síly by ji vyvolaly? Marná byla svědectví řady námořníků, kteří se s nimi potkali a přežili.
Záludnost tulácké vlny spočívá v tom, že se bez jakéhokoliv náznaku a příznaků náhle objeví, udeří a zase okamžitě zmizí.
Až teprve v roce 1980 se při setkání francouzského tankeru Esso Languedoc s tuláckou vlnou podaří situaci vyfotografovat prvním důstojníkem Phillipem Lijourem.
Moře bylo sice rozbouřené a vlny dosahovaly asi 4 metrů, když se náhle objevila jako stěna obrovská vlna.
Podle porovnání parametrů fotografického záběru dospěli vědci k tomu, že dosahovala výšky 30 m, tedy až osminásobku proti okolnímu moři. Ale pořád ještě trochu skeptičtí oceánografové museli uznat existenci tulácké vlny, když na-padla 1.1.1995 vrtnou plošinu Draupner v blízkosti norských břehů.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
