Skip to content

Tulácká vlna se sílou zabijáka: Nevysvětlitelná hříčka přírody!

Ještě do nedávna oceánografové na tulácké vlny na mořích nevěřili. Pokládali je za staletí opakované báchorky starých mořeplavců. Kde by se podle vědců z ničeho nic objevila i na klidném moři vražedná vlna, která svými rozměry několikanásobně převyšuje okolní vlny?

Jaké síly by ji vyvolaly? Marná byla svědectví řady námořníků, kteří se s nimi potkali a přežili. Záludnost tulácké vlny spočívá v tom, že se bez jakéhokoliv náznaku a příznaků náhle objeví, udeří a zase okamžitě zmizí.

Až teprve v roce 1980 se při setkání francouzského tankeru Esso Languedoc s tuláckou vlnou podaří situaci vyfotografovat prvním důstojníkem Phillipem Lijourem. Moře bylo sice rozbouřené a vlny dosahovaly asi 4 metrů, když se náhle objevila jako stěna obrovská vlna.

Podle porovnání parametrů fotografického záběru dospěli vědci k tomu, že dosahovala výšky 30 m, tedy až osminásobku proti okolnímu moři. Ale pořád ještě trochu skeptičtí oceánografové museli uznat existenci tulácké vlny, když na-padla 1.1.

1995 vrtnou plošinu Draupner v blízkosti norských břehů. Hladina moře zde byla sledována laserem a výška vlny byla naměřena 26 metrů. Byla změřena také rychlost vlny něco přes 72 kilometrů za hodinu.

SS Kronprinz Wilhelm

Zpětně byly prozkoumány proto i některé vraky lodí. Zjistí se, že více jak třetinu z nich má na svědomí tulácká vlna. Například vlna rozdrtila 18. září 1901 příď německého zaoceánského parníku SS Kronprinz Wilhelm, nebo v roce 1942 vlna vysoká 28 metrů zasáhla i jednu z největších lodí světa, Queen Mary.

Třicet metrů vysokou loď vlna naklonila na bok a chybělo snad jen 5 stupňů, aby se převrátila. V roce 1952 se potopí loď Flying Enterprise. V roce 1966 supermoderní, téměř 300 m dlouhá výletní loď Michelangelo dorazila do New Yorku s pomačkanou přídí od 25 m vysoké vlny.

V roce 1982 zase vlna potopila vrtnou plošinu Ocean Ranger u kanadských břehů. Útoku na loď nelze nijak čelit, vše trvá cca 20 vteřin. Obrovská je i síla těchto vln. Například vlna o výšce 11 m působí na loď silou asi 6 tun na metr čtverečný.

Ale vlna vysoká 30 m již má sílu 100 tun na metr čtverečný, tedy více jak šestinásobně, než na jaký tlak jsou běžně zaoceánská plavidla konstruována.

Jules Dumont d’Urville

Když v r. 1826 francouzský mořeplavec Jules Dumont d’Urville tvrdil, že zažil vlnu vysokou 33 metrů, matematik a fyzik François Arago se mu veřejně vysmál. Ale i v polovině 20. století tyto vlny oceánografové zpochybňují a tvrdí, že taková vlna by se zcela náhodně mohla vyskytnout jednou za 10 000 let.

Avšak pomocí družicové navigace je v průběhu 12 let jen v oblasti Severního moře zaznamenáno 460 těchto vln mezi dvaceti až třiceti metry. Podle současných expertů tak na všech světových oceánech může být až 10 tuláckých vln v každém okamžiku.

Tedy velmi zásadní rozdíl dřívějších a současných odhadů.Ovšem i v současné době jde o podivný jev a zatím nevysvětlitelnou hříčkou přírody, která se neřídí žádnými pravidly. Zůstává tak i nadále postrachem námořníků.

Stejně jako neumíme dosud předvídat náhodný úder blesku, nebo vznik kulového blesku, nevíme také nic o fyzické podstatě tulácké vlny. Sice si ji již nepředstavujeme jako staří mořeplavci v podobě nějaké mořské příšery, ale i pro nás zůstává stále ještě záhadou.

Foto: aukevisser, wikipedie
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky záhady Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články