Letní africké nebe rozčísne jasný záblesk a zástupy školáků vzhlédnou nahoru. V následujícím okamžiku nedokážou pochopit, co se to děje. Čtyři stříbrné disky tiše plují vzduchem a směřují přímo k jejich škole. Náhle mizí a objevují se o desítky metrů dál.
A pak zase, a znovu, jako kdyby je na obloze někdo zhasínal a zase rozsvěcel. Kdo? To se ukáže, když po přistání z UFO vystoupí jeho posádka…
Afrika je známá především legendami o kryptidech, dne 16. září 1994 ale dochází u vesničky Ruwa ve státě Zimbabwe k podívané, která se zapíše do dějin pozorování UFO. 62 žáků zdejší školy ve věku 5–12 let se smíchem pobíhá po hřišti, když jim přestávku přeruší šokující výjev.
Veselí utichá a děti zkamenělé hrůzou s hlavami zvrácenými vidí na obloze diskovité objekty, které se buď přesouvají neskutečnou rychlostí, nebo teleportují z místa na místo. Očitý svědek popisuje celou situaci následovně:
„Ať už ty věci byly cokoliv, byly překrásné. Měly kruhový tvar a zářily jasnými světly, ta byla zelená, oranžová a žlutá. Vznášely se nad námi a neuvěřitelné bylo, že při pohybu nevydávaly vůbec žádný zvuk!“ Tím ale záhadné představení zdaleka nekončí. Co se to začátkem školního roku 94/95 v Zimbabwe děje?
Snaha o předání vzkazu?
Jeden z létajících talířů začíná klesat a přistává asi 90 metrů od místa, kde stojí školáci. Dle popisu dětí z něj vystupují dvě vysoké, křehce působící postavy, s útlým krkem a velkýma černýma očima ve tvaru mandlí. Oblečeni jsou v jakési stříbrné kombinéze.
Přistupují k dětem. Jedna z přítomných dívek, Emily Trim, později vypoví: „Vůbec se nedotýkali země. Přiblížili se k nám, mohla jsem na ně klidně dosáhnout.
Zdálo se, že se snaží napodobovat naše pohyby.“ V další fázi se prý pokouší o komunikaci silou myšlenek. Emily pokračuje: „Stáli jsme jako přimražení a najednou mi hlavou začaly probíhat různé obrázky, bylo to jako telepatie.
Upřeně se na mě dívali, komunikovali se mnou skrze mé oči! Mě takto říkali o technologiích a jejich využití, kamarádce prý zase o životním prostředí.
Ale byly jsme malé, moc jsme tomu nerozuměly.“ Pokoušeli se jim snad domnělí návštěvníci z vesmíru předat nějaký důležitý vzkaz? Nebo se odehrálo všechno jen v představivosti nezbedných dětí?
Jenže mohlo se jich mezi sebou domluvit všech více než 60 a vydržet tvrdit stále to samé?
Odborníka případ překvapí
Nutno podotknout, že kontakt s nadpozemskými stvořeními neprobíhal jen idylicky. Především menší děti se po prvotním šoku rozbrečely, začaly křičet a pobíhat sem a tam.
Mimozemšťané proto rychle zase mizí, a UFO vystřelí vzhůru k nebesům, kde se ztrácí z dohledu. Školáci uhánějí vše oznámit dospělým, ti ale nevěnují pozornost nejen jejich vyprávěním, ale ani obrázkům, které nakreslí, a na nichž je to samé.
Stejné postavy, stejné létající disky. Případ se dostává do médií, kde si ho všímá uznávaný americký psychiatr John E. Mack (1929–2004), držitel prestižní Pulitzerovy ceny. Vydává se proto do Zimbabwe a svědky podrobí detailnímu výslechu.
Je ohromen, s jakou jistotou a klidem mu děti události onoho dne popisují. Dochází k závěru, že skutečně věří, že se to všechno stalo. Má pravdu?
