Pro lidi, kteří se bojí hadů, je to skutečná noční můra. Dlouhé štíhlé tělo, které se řítí vzduchem s otevřenou tlamou, ze které svítí dva nebezpečné tesáky. Naštěstí tzv. létající hadi ve skutečnosti tak úplně nelétají.

Pouze se dokáží vymrštit a poměrně dlouho plachtit vzduchem. Jenže mnozí kryptozoologové naznačují, že kdysi dávno mohli existovat – a dle některých stále existují – skuteční létající hadi. Tedy plazi, jejichž běžné tělo doplňují funkční křídla.

O jednom takovém monstru kolují historky mezi původními obyvateli pouště Namib v africké jižní Namibii. Tamní létající had má mít žlutou nebo hnědou barvu kůže, která je ještě navíc poseta tmavými skvrnami.

Mnohem typičtější je však nafouknutý krk, abnormálně velká hlava a především křídla připomínající ty netopýří. Někteří lidé pak hovoří také o výrůstcích, které připomínají rohy.

ÚTOČÍ ZE SKAL

I v tomto případě jsou mýty a legendy podpořeny údajnými svědectvími. K těm mělo podle zpráv některých kryptozoologů docházet už v 19. století.

Létající namibijské hady měli spatřit misionáři, evropští lovci a v neposlední řadě samozřejmě domorodci, od kterých zkazky o nich pocházejí původně.

Většina lidí tvrdí, že se tito hadi obvykle spouští z vysoké skalní římsy a že jejich let je kostrbatý s prudkým přistáním, po kterém zůstane v prašné zemi specifická stopa.

„V roce 1942, když v horách v Keetmanshoop pásl ovce, hodil dospívající Michael Esterhuise kámen na to, o čem se domníval, že je to velký varan číhající ve skalní puklině.

Když se ale zvíře vysoukalo ven, ukázalo se, že je to velký had s párem křídel,“ popisuje jedno takové setkání britský kryptozoolog Karl Shuker (*1959).

DŮKAZY CHYBÍ

Podle Shukera tím příběh neskončil. Když se tvor snesl těsně před chlapce, Esterhuise strachy omdlel. Až později ho našla pátrací skupina. K dalším setkáním docházelo po celé 20. století.

V roce 1995 odvysílala tamní televize dokument, ve kterém přinesla výpovědi několika údajných očitých svědků. Zkazky o létajícím hadovi zkoumali i seriózní a poměrně uznávaní vědci.

Například kurátorka jihoafrického muzea Marjorie Courtenay-Latimerová. Ta se zaměřila hlavně na údajnou stopu, kterou má způsobovat jeho přistání, a došla k názoru, že ji opravdu může způsobovat nějaký druh hada.

Oproti tomu však stále existuje také mnoho skeptiků, podle kterých jsou všechna svědectví nepodložená a jde buď o výmysly, nebo o záměnu s něčím jiným. Zvěsti o křídlech pak mohou pocházet z mýtů o opeřených hadech.

Ty mají ve své mytologii nejen některé africké kmeny, ale třeba i severoameričtí indiáni.