Na jeho stránkách zjistíte, že naše dějiny jsou událostmi, nad nimiž dodnes visí otazníky, doslova prošpikovány. A neplatí to jen o dobách dávno minulých, zaznamenaných roztřesenou rukou starých kronikářů, ale i o momentech relativně nedávných, jako byl třeba komunistický převrat v únoru 1948.

O smrti čs. ministra zahraničí Jana Masaryka, která následovala krátce po něm, byly popsány stohy papírů a nikdy se nedospělo k jednoznačnému a nezpochybnitelnému závěru, my se ale věnujeme jeho roli v oněch pro národ kritických dnech.

Komplikovaná osobnost

Proč se nepřipojil k demisi demokratických ministrů a usnadnil tak komunistům cestu k moci? Nad čím váhal, proč jeho jedno protikladné prohlášení následovalo druhé? Není pochyb o tom, že Jan Masaryk byl mimořádně komplikovanou osobností.

Na jedné straně žoviální bonviván, jenž dokázal skvěle bavit společnost, na druhé uzlíček nervů, stižený rodinným prokletím v podobě psychické nemoci. A nad to všechno tu byla vždy snaha vyrovnat se slavnému a obdivovanému otci, prezidentu T. G. Masarykovi, který byl v Janových očích naprosto perfektní. Jen málo současníků Jana Masaryka si plně uvědomovalo složitost jeho osobnosti. Například prezident Edvard Beneš dlouho váhal, zda z něj i v poválečné vládě opět udělat ministra zahraničí…

Podcenili ho

Kolegové z ní zase věděli o jeho prostořekosti. Snad proto mu jaksi „opomněli“ sdělit informace o své chystané akci s podáním demisí. Tak nějak automaticky počítali s tím, že se Jan Masaryk na jejich stranu přidá. Postavili ho před hotovou věc. Podcenili však tím jeho ego a ješitnost.

Současný historik a Masarykův životopisec Pavel Kosatík tomu částečně přičítá jeho další chování, s nímž akci kolegů odsoudil. Pro Masarykovu křehkou psychiku každopádně ale muselo být i nepředstavitelné, že právě on se má stát oním pomyslným jazýčkem na vahách – tím, kdo rozhodne o dalším směřování celé země!

V aktuálním vydání Speciálu HISTORY revue se dozvíte mnohem víc.

Titul objednávejte ZDE