Artefakty z dávných časů můžeme rozdělit na ty, ze kterých se dochovaly alespoň části a ty, o kterých máme informace pouze z dobových spisů a legend. Věčný oheň, kterým si údajně svítili naši antičtí předci, patří do druhé kategorie.

Dodnes se vedou spory, zda skutečně existoval a o co přesně šlo. Opravdu šlo o nejúžasnější vynález starověku?

Pozůstatky Via Appia – nejdůležitější římské silnice nedaleko Říma – jsou rušné jako už dlouho ne. U jednoho z vchodů do rozsáhlých katakomb postávají nervózní dělníci, kteří ve službách církve prozkoumávají zdejší prastaré hroby.

Jenže jejich odkrývání muselo být pozastaveno, kvůli nálezu podivné hrobky hluboko pod povrchem. Konečně přijíždí delegace z Říma. Jeden z kněžích vydává rozkazy, a pak se výprava vydává do podzemní krypty, kde ji čeká velké překvapení: Neuvěřitelně dobře zachovalé tělo ženy ležící v sarkofágu s podivnou kapalinou.

Po jeho stranách navíc objevitelé nachází dvojici zvláštních lamp, o nichž dělníci tvrdili, že zhasli v okamžiku, kdy byla krypta otevřena. Skutečně v nich hořelo věčné světlo? A kdo byla ona tajemná žena v sarkofágu?

LAMPY SVÍTÍCÍ STOVKY LET

Zvěsti o podivném nálezu učiněném zřejmě v roce 1485, se rychle šíří. Podle badatelů, kteří se případem zabývali, v hrobce nejspíš ležela dcera římského řečníka a filosofa Cicera (106–43 př.n.l.). Zajímavá přitom je nejen metoda její mumifikace, ale především věčné lampy, které prý osvětlovaly její hrobku neuvěřitelných 1500 let.

Je to důkaz, že antické národy znaly nějakou technologii, která se do dnešních dob nedochovala? Nejde totiž zdaleka o jediný příběh o věčném světle. Zmínky o lampách, které vydrží hořet nekonečně dlouho, najdeme v mnoha starověkých kulturách – v Egyptě, Řecku a v neposlední řadě právě v Římě, kde podle záhadologů věčné světlo vzniklo.

Nikdo ale neví za jakých okolností, a ani kdo byl jeho vynálezcem.

NAŠLA SE I V BRITÁNII

Podle legend svítily věčné ohně před řadou římských chrámů. „Jeden takový věčný oheň se měl nalézat ve Vestině chrámu v Římě. Další taková lampa se měla údajně nalézat v hrobce Evanderova syna Pallase nebo i v chrámu Jupitera,“ uvádí na svém blogu český záhadolog Libor Čermák. I historici z celého světa ostatní potvrzují, že věčný oheň alespoň v antické mytologii skutečně najdeme jako symbol ochrany a nesmrtelnosti. Množství zmínek v pozdním středověku pak naznačuje, že by za vším nemusely být jen mýty.

Vedle nálezu pod Via Appia byly další středověké nálezy hlášeny ze Sýrie nebo z anglického Yorkshire. „Tam našli hořící lampu v hrobce římského císaře Constantinuse I., který zemřel kolem roku 300. To znamená, že světlo hořelo více než 1200 let,“ upozorňuje americká záhadoložka a esoterička Kathy J. Forti. Objevili snad dávné kultury tajemství nevyčerpatelné energie?

EXISTUJÍ DODNES?

Co by se za věčnými lampami mohlo skrývat, není jasné. Někteří lidé spekulují, že mohlo jít o nějaký způsob využívání elektrické energie, o neustále se nabíjející baterie pohánějící jednoduché žárovky.

Ostatně v některých egyptských chrámech lze najít obrázky zařízení, které elektrickou energii a žárovky připomínají. Takovou technologii možná antické národy zdědily po svých předchůdcích. Co je na tom pravdy, bychom zřejmě zjistili jen z nějaké dochované lampy.

O žádné takové se oficiálně neví. Konspirátoři ale spekulují, že by některé z nich mohly vlastnit příslušníci tajných řádů a církví. Ostatně podle legend svítily věčné lampy na dveřích domů starých židovských rabínů či v hrobě Christiana Rosenkreuze, bájného zakladatele tajného řádu z konce 14. století.