Na světě jich najdeme stovky, hoří na povrchu i pod ním, mnohdy už tisíce let. Většinou je pohání podzemní uhlí, plyny či ropa, ale ne všude je to tak jednoduché.

Pro některé věčné ohně nemá vysvětlení ani současná věda, jiné jsou dle legend spojené s bohy nebo svatými. ENIGMA vám představuje ty nejzajímavější a nejzáhadnější z nich!  

Po celé roky vědci předpokládají, že tzv. věčný plamen v newyorském Chestnut Ridge Parku je držen při životě plynem vyprodukovaným prastarými, extrémně horkými kameny, které se pod ním nachází.

Jenže výzkumný tým z Univerzity v Indianě roku 2013 zjistí, že to s nimi nebude tak žhavé – a to doslova! Zkrátka nemají tak vysokou teplotu, jak se myslelo a nemůžou tudíž produkovat plyn, který tu musí vznikat nějakým jiným způsobem.

Ale jakým, to stále nikdo nedokáže říct. Ten na pohled docela malý plamínek tedy představuje opravdu velkou záhadu. Působí skoro až magicky, protože padající voda ze zdejších Vodopádů věčného plamene jej zakrývá téměř jako závěs.

Podle legend ho na místě zapálili domorodí Indiáni už před tisíci lety, rozluštíme někdy hádanku toho, proč a jak vydržel hořet až do dnešních dní?

NEJZÁHADNĚJŠÍ OHEŇ SVĚTA

Podobných věčných plamenů či ohňů existují po světě stovky. Jak už víme, každý z nich by měl existovat díky plynům z extrémně horkých kamenů pod nimi. Jak je tedy možné, že u plamene v Chestnut Ridge Parku to tak není?

Badatel Arndt Schimmelmann, člen univerzitního výzkumného týmu, později rozladěně přiznává, že žhnou asi jen jako šálek právě uvařeného čaje…

„Myslíme si, že tady musí probíhat nějaký jiný způsob vzniku plynu potřebného k hoření, a že se jeho zdroj možná nachází jinde než pod plamenem,“ říká k výsledkům bádání Schimmelmann.

Newyorský plamen bývá označován jako nejkrásnější svého druhu na Zemi, a je i tím nejzáhadnějším. Ovšem také jemu příbuzné ohně z jiných koutů světa mají svůj tajemný půvab a nezodpovězené otázky, které se kolem nich vznáší!

OHEŇ ANTICKÝCH BOHŮ?

Podle starověkých Řeků byly chiméry strašlivé příšery chrlící oheň. A přesně takhle se nazývá i přírodní vývěr zemního plynu v historickém regionu Lýkie, dnes patřícímu Turecku.

Plápolá na vrchu, jehož jméno bude dobře známé všem fanouškům řeckých mýtů – Olymp! Věří se totiž, že by to skutečně mohl být ten bájný Olymp, na němž sídlili antičtí bohové. Mimo jiné tu dřív měla stát svatyně Hefaista, boha ohně a kovářství.

Byl to snad přímo on, kdo zde plameny Chiméry kdysi rozdmýchal?

Říká se, bez přestání hoří přes 2000 let, a už římský válečník a filozof Plinius Starší (23–79) zmiňuje, že „nezhasínají ve dne ani v noci.“ Z vědeckého pohledu se má za to, že jeho zdrojem jsou metanové plyny unikající skrz ofiolitový komplex, což jsou horniny tvořící oceánskou kůru. Je to opravdu tak?

SVATÝ OHEŇ

Také Indonésie má svůj věčný oheň, a jmenuje se Mrapen. Najdete ho ve vesničce Manggarmas v provincii Střední Jáva. Legendy praví, že jej tu v 15. století zažehl Sunan Kalijaga (1460–1513), jeden z devíti jávských islámských svatých.

Údajně je tehdy unaven po dlouhé výpravě, a i se svými mrznoucími následovníky hledá místo, kde by přenocovali. Kalijaga náhle zarazí hůl do země, a pak spolu s ní vytáhne i spásný plamen, který všechny zahřeje.

Od té doby prý Mrapen nikdy nevyhasl, ani za deště či silných vichrů, a Indonésané ho považují za posvátný. Jeho plameny si půjčují například pro slavnostní zahajování různých velkých sportovních akcí.

DŮKAZ PRAVDIVOSTI BIBLE?

Velice zajímavý věčný oheň se nachází na ropném poli poblíž iráckého města Kirkúk. Baba Burgur, jak se nazývá, údajně hoří už 2500 let.

Řada lidí věří, že jde o ohnivou pec zmíněnou ve Starém zákoně, do níž babylonský král Nebuchadnezar (630–562 př. n. l.) hodil tři Židy za to, že odmítli uctívat jeho zlatý idol.

Jméno Baba Burgur je složené z kurdských slov pro otce a oheň, proto bývá překládáno jako Otec věčného ohně. Pro Iráčany, a zejména obyvatele Kirkúku, má toto místo významnou symbolickou hodnotu – je totiž považováno skoro až za zázračné!

Těhotné ženy z celého Iráku jej navštěvují a prosí, ať mají syna. Pomáhají si k tomu kurdským rčením: „Otče ohně, přicházím s ohněm, abych byla matkou chlapce.“ Plní jim Baba Burgur jejich přání?