Manželé Edward a Pamelia Bowenovi vedou spokojený život v americkém Newtonu. Edward pracuje jako obchodník v obuvnickém průmyslu. Vydělává si skvělé peníze a často se plaví i do Evropy. Běžně navštěvuje země jako je Rusko, Nizozemsko, Švédsko, Norsko. Další cesta ale může být jeho poslední…
Začátkem května 1915 jej takto čeká důležitá obchodní schůzka v Londýně. Starý kontinent už několik měsíců pustoší 1. světová válka, ale byznys to nezastaví. Proto si Edward i s manželkou rezervují lístek na palubě luxusního zaoceánského parníku Lusitania.
Noc před vyplutím se ale obchodník převaluje v posteli a nemůže usnout. Později k tomu řekne: „Sílil ve mně pocit, že se s Lusitanií stane něco strašného.“ Promluví si o tom s manželkou a společně se nakonec rozhodnou cestu zrušit. Jde o spásný krok.
7. května 1915 je Lusitania torpédována německou ponorkou. Mohli to být právě manželé Bowenovi, kdo by počet obětí palby zakulatil na číslo 1200…
Jaká matka, taková dcera?
Další osobou, která vyslyší hlas vnitřního varování před plavbou na Lusitanii, je Američanka Alta Piper (1884–1962), dcera tehdy známé spiritistky Leonory Piper (1857–1950). Celou noc slyší v hlavě hlas, který jí říká:
„Jestli zítra nastoupíš na palubu, nikdy už se odtud nedostaneš.“ Druhý den se Alta v panice snaží svoji cestu za každou cenu zrušit. Nahlásí dopravci, že nemá lodní lístek, ale je ujištěna, že to nevadí, že na ni bude čekat v Londýně.
Zkouší to tedy znovu, prý si zapomněla kufr s věcmi a nestihne ho dostat včas. Opět ale dostává „dobrou“ zprávu – Lusitania bude vyplouvat s dvouhodinovým zpožděním, vše tedy krásně stihne!
Navíc jí zástupci firmy doručí palubní lístek přímo na pokoj v hotelu, kde čeká. Vyděšená k smrti a zoufalá si Alta začne na pokoji stále dokola balit a zase vybalovat všechny věci, protože věří, že ji nikdo nebude nutit nastoupit na loď bez jejího zavazadla.
Uleví se jí, až když uslyší troubení lodní sirény – Lusitania vyráží na svou poslední pouť a s ní i téměř 1200 nic netušících, vesele mávajících pasažérů. Alta Piper mezi nimi díky své předtuše není.
