V maltském městě Paola se nachází podzemní neolitická stavba. Pod označením hypogeum je nyní zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Poslání podzemního komplexu není stále detailně objasněno.

Výzkumy však prokazují, že prostory fungovaly i jako pohřebiště a chrám. Osudným se měly stát celé školní výpravě, která se odsud údajně nevrátila…

Vytvoření podzemních prostor je datováno do období přibližně 3000 let před naším letopočtem. Musela to být úmorná práce, protože hypogeum bylo vytvořeno s pomocí primitivních nástrojů. Předpokládá se, že podzemní komplex vytvořila stejná civilizace, která po sobě zanechala na povrchu ostrova četné megalitické stavby.

Neolitické hypogeum

Hypogeum se rozkládá ve třech úrovních. Byl zde nalezen nespočet zajímavých archeologických nálezů z různých dob. Patří mezi ně i soška zobrazující spící ženu, která je nyní uložena v Národním muzeu ve Valettě.

Jedenáct metrů pod zemským povrchem bylo také objeveno množství lidských pozůstatků. Odhaduje se, že zde bylo pohřbeno až 7000 lidí! Objevení hypogea v novověku je datováno do roku 1902. Jednalo se o náhodu, když dělníci pracující na stavbě nového domu omylem prolomili strop podzemních prostor.

Odborníci předpokládají, že základ hypogea tvoří přírodní jeskyně, která byla následně rozšířena do současných impozantních rozměrů. Všechna tajemství hypogea stále nebyla rozluštěna. Jedná se například o nález uměle deformovaných lebek, které naznačují vazby i na staroegyptský civilizační okruh.

Zmizelé děti

K hypogegu se váže děsivý příběh o třicetičlenné školní výpravě, která zde v první polovině dvacátého století zmizela beze stopy. Prý byl po několik dní na různých místech ostrova slýchán z podzemí dětský pláč a nářek.

Maltská vláda pak nechala vchody do některých prostor z bezpečnostních důvodů uzavřít. Navzdory tomu, že je pravdivost tohoto příběhu zpochybňována, dochovala se i další znepokojivá informace. Ve čtyřicátých letech dvacátého století podzemí navštívila jistá slečna Jessupová, britská občanka.

Podařilo se jí přesvědčit, potažmo uplatit průvodce, aby jí dovolili vstoupit do prostor veřejnosti zapovězených. Slečna Jessupová později vyprávěla, že se dostala až do obrovské podzemní haly s velkým útesem padajícím do prázdna.

Dno propasti prý nebylo vidět. Z otvoru ve stěně začaly vylézat podivné shrbené postavy humanoidních bytostí se zcela bílými vlasy…. Zvláštní zážitek, co říkáte! A to vám ještě chceme sdělit, že do stejných prostor, která navštívila srdnatá slečna Jessupová, se o pár týdnů později vydala i třicetičlenná výprava dětí školou povinných.

Už je nikdo nikdy nespatřil. Ani jejich těla nebyla objevena.