Za úspěšnou evakuací britského expedičního sboru z evropského kontinentu v roce 1940 stojí operace Dynamo, heroické záchranné plavby vojenských i civilních lodí. Záhadou však stále zůstává, proč se pozemní síly německé armády zastavily v postupu a upustily od přímého útoku na pláže přeplněné spojeneckými vojáky. Byl to jen osud, šťastná náhoda stojící na straně Britů?

Operace Dynamo proběhla mezi 27. květnem a 4. červnem 1940. Na Britské ostrovy se podařilo z pláží u francouzského přístavu Dunkerque evakuovat většinu britského expedičního sboru. Stalo se tak za cenu velkých ztrát evakuační flotily.

Britští vojáci rovněž zanechali na kontinentě svoje těžké zbraně. Přesto byla úspěšně provedená evakuace zásadní pro další průběh války.

Pokud by byl britský expediční sbor zničen, ocitlo by se Spojené království ve velmi svízelné situaci. Ztráta tak značné části pozemní armády by mohla hitlerovské Německo pobídnout k urychlení invaze na Britské ostrovy.

Zázrakem byla však nejen operace Dynamo, ale i fakt, že se německý pozemní útok na Dunkerque v kritické a rozhodující fázi na několik dnů zastavil.

Rozkaz Adolfa Hitlera?

Záhada „zamrznutí“ německého útoku u Dunkerque je intenzivně zkoumána již od skončení druhé světové války. Historikové a badatelé se dělí na dvě skupiny. První ukazuje na vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera, z jehož rozkazu se měl útok na Dunkerque zastavit. Důvodem prý byla Hitlerova snaha uzavřít s Anglií separátní mír.

Dodejme, že vztahy německých pohlavárů ke Spojenému království byly komplikované. Vzpomeňme například i na pověstný let Hitlerova zástupce Rudolfa Hesse do Skotska v roce 1941. Jiná skupina historiků se zase kloní k názoru, že za odložením útoku na Dunkerque sice stojí Hitler, ale jeho důvody byly ryze praktické.

Mohlo jít o obavu z prodlužování zásobovacích tras či snahu ušetřit dalších ztrát tankové divize. Adolf Hitler se také mohl mylně domnívat, že ke zničení britského expedičního sboru na úzkém pruhu mořského pobřeží budou stačit letecké útoky.

Opatrnost polních velitelů

Objevují se rovněž teorie, že za odložením či zásadním zpomalením útoku na Dunkerque lze spatřovat rozkazy některých opatrných německých velitelů, kterým pohled na strategické mapy hloubil pomyslné vrásky na jejich árijských čelech.

Konkrétně jsou zmiňována jména generálů von Klugeho a von Rundstedta. Usoudili, že z vojenského hlediska bude lepší útok zpomalit, síly přeskupit a doplnit. Nechtěně tak dali Britům dárkem těch několik dní, které byly rozhodujícími pro zdar operace Dynamo.

Celkem bylo úspěšně evakuováno 338 000 britských a francouzských vojáků. Předpokladem jejich záchrany bylo i ono  záhadné a obtížně vysvětlitelné intermezzo v ofenzivním charakteru války na dohled od Dunkerque, který jinak německá armáda vždy upřednostňovala.