Jedním ze zanícených hledačů Jantarové komnaty byl Němec Georg Stein. Ovšem až do doby, kdy jeho mrtvolu objeví náhodný kolemjdoucí ve zřícenině hradu. To ovšem není zdaleka jediný případ, kdy hledač ztraceného pokladu zaplatil životem! Může to znamenat, že je chráněna nějakou vyšší mocí?

Píše se 2. října 1944 a na pruské město Königsberg, dnes nazývané Kaliningrad a v češtině též Královec, dopadá jedna bomba za druhou. Tehdy je Jantarová komnata, označovaná jako osmý div světa, spatřena naposledy.

Pak se její stopa ztrácí a dodnes není jasné, co se s ní stalo. Na kloub tomuto tajemství se stále snaží přijít desítky historiků i amatérských hledačů pokladů. Pátrání po jantarovém klenotu by přitom mohlo být nebezpečné. Údajně na ní totiž spočívá strašlivé prokletí.

Rozhněvaní tvůrci

Pruský král Fridrich I. (1657–1713) zuří. Jeho překrásná Jantarová komnata se rozpadá. Králův hněv odnesou architekt Andreas Schlüter (1664–1714) a mistři šperkaři Ernest Schacht a Gottfried Turau. Oba řemeslníci skončí ve vězení, Schlüter ve vyhnanství.

Zdrcení muži pak údajně vyřknou kletbu: „Každý, kdo se komnaty dotkne, zakusí neštěstí!“ Králův syn Fridrich Vilém I. (1688–1740) vzácné dílo daruje pruskému carovi Petrovi I. (1672–1725).

Prokletí pak udeří roku 1756 na gardisty, kteří skvost stěhují do Kateřinského paláce v Carském Selu. Žádných z těchto mladých a zdravých mužů prý nezemře přirozenou smrtí.

Podobný osud údajně potká o čtyři roky později také šest řemeslníků, kteří opravují výzdobu komnaty.

Ve skutečnosti Schachta a Turaua vyhodí ze svých služeb až Fridrich Vilém I., protože už je nepotřebuje, a Schlüter upadne v nemilost poté, co se zřítí jím vyprojektovaná věž mincovny. Přesto by prokletí mohlo existovat.

Podezřelá úmrtí

Za druhé světové války padne komnata do rukou Němců. Pečuje o ni historik umění Alfred Rohde (1892–1945) na hradě v Královci. Právě on zřejmě nechá dílo v době ohrožení města přesunout.

Jenomže když koncem války Královec obsadí sovětské jednotky, Rohde i jeho žena umírají. Oficiálně je zahubil tyfus, ale existují podezření, že je zabili Sověti, když se od nich snažili vyzvědět, kde se skrývá komnata.

Nebo chtěli Rohdemu zabránit v prozrazení cenné informace Němci? Tragický osud stihne také neúnavného hledače jantarového skvostu Georga Steina. Jeho tělo objeví v srpnu roku 1987 ve zřícenině hradu Brunneck v Bavorském lese houbař. Stein má bodné rány v břiše.

Případ je však uzavřen jako sebevražda. Někteří lékaři ovšem zpochybňují, zda by byl člověk sám schopen proříznout si žaludek. Navíc se podle svého dopisu měl Stein v té době sejít s kýmsi, kdo mu přislíbil prozradit umístění Jantarové komnaty. Nemohlo jít ve skutečnosti o léčku?

Poslední oběť?

Roku 1992 se pak generál ruské rozvědky Yuri Gusev jednomu novináři zmíní, že má informaci o úkrytu Jantarové komnaty. Krátce nato zahyne při tragické dopravní nehodě. Stal se další a zatím poslední obětí temného prokletí? Nebo byl úkladně zavražděn?

Tajní agenti bývají zpravidla odstraňováni, aby nemohli vyzradit citlivé údaje, které získali. Možná, že Guseva stála život právě jeho slova o ztraceném skvostu.

Chrání dosud poklad vrahové, kteří zabijí každého, kdo by se v pátrání po Jantarové komnatě dostal příliš daleko?