Teorie britského přírodovědce Charlese Darwina (1809–1882) o přirozeném výběru druhů, který se stal „motorem“ evoluce, je většinou obyvatelstva brána jako platná.

To, že jsou šimpanzi našimi nejbližšími příbuznými, je vědecké dogma. Jenže co když se Darwin mýlí?

V jeho době ještě nemají badatelé k ruce nástroje a poznatky, které máme dnes. O genetice si mohou nechat maximálně zdát.

„Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je naprosto stejná, jako že dokonalý slovník vznikl explozí v tiskárně!“ míní americký biolog Edwin G. Conklin (1863–1952).

Nebyly to postupné změny

Původně neprůstřelná Darwinova teorie má své trhliny.

„Celá evoluční teorie vychází z toho, že přežívali jen nejdokonalejší – a nejlépe přizpůsobení jedinci – a příroda sama uskutečnila přirozený výběr,“ popisuje záhadoložka Magdalena Zachardová (*1960) a dodává, že „sám Darwin jednou připustil, že pokud se prokáže, že nějaký orgán nebo organela nevznikla řadou malých změn či náhodně, jeho teorie byla mylná.“

Otázka, která nedává spát celé vědecké obci, tedy zní:

Je možné, že někdo v minulosti manipuloval s naší DNA? „Čím více se věda ponořuje do vnitřního mechanizmu  buněk, tím více je jasné, že jen Mistr Stvořitel může být zdrojem biologického života,“ tvrdí současný americký genetik Jeffrey Tomkins z americké University of Idaho.

Stojí za vším záhadný gen?

Záhadě možná přijdou na kloub vědci z americké University of California. V roce 2006 pod vedením Davida Hausslera (*1953) objeví gen, který má prý zásadní vliv na pokročilý vývoj lidského mozku a odlišuje nás od ostatních tvorů na této planetě.

Pojmenují ho HAR – 1 (human accelerated region – lidská urychlená oblast), jelikož se díky němu člověk začal vyvíjet neuvěřitelnou rychlostí.

„Gen HAR – 1 je tak složitá molekula DNA, že je – a to i podle těch nejstřízlivějších výpočtů vědců – naprosto nepravděpodobné, že by mohla být během 6 miliard let vytvořena nějakou přirozenou cestou,“ říká Zachardová. Jak se tedy do našeho DNA dostal?

Chromozomy nesedí

Zastánci Darwinovy teorie se donedávna opírali o podobnost lidských a opičích chromozomů.

Jenže šimpanzi jich mají 24, zatímco lidé 23. Úskalím jsou opičí chromozomy 2A a 2B oproti jedinému lidskému chromozomu 2. U lidí s totiž tyto dvě struktury měly sloučit v jednu. Jenže to moderní genetici vnímají jako nemožné.

„Všechny důkazy ukazují, že člověk a opice jsou jedinečná a oddělená stvoření,“ tvrdí Jeffrey Tomkins. A oblastí, ve kterých se lidé zásadně odlišují od svých údajných  opičích příbuzných, je prý daleko víc!

„Pomocí speciálního počítačového programu, jenž se postupně probíral zhruba 15 miliony změnami, které se v lidské DNA odehrály od doby, kdy na Zemi žil  společný předek lidí a šimpanzů, se podařilo objevit celkem 49 oblastí,“ podotýká Magdalena Zachardová. Právě tolik znaků nás tedy zásadně odlišuje od opic.

Byla Eva stejná jako my?

„Adam pak dal své ženě jméno Eva, neboť ona byla matkou všech živých,“ píše se ve dvacátém verši knihy Genesis. Jméno Eva (nebo také analogické Živa) jakožto označení nositelky života se dostalo i do dalších náboženství.

A podle posledních genetických výzkumů DNA a archeologů je biblický motiv stále více potvrzován vědeckými poznatky. Genetici tvrdí, že současná lidská populace je potomky jediné ženy, která žila na územ Afriky před 150 až 100 000 lety.

Genofond, tedy soubor všech genů lidí její doby, se přitom postupem času vytratil.