Od pradávna vyprávějí námořníci různé příběhy. Ale je zajímavé, že celá řada z nich je o mořských pannách. I když na jedné straně byly zbožňovány pro svoji krásu, na druhé straně představovaly smrtelné nebezpečí.

Setkání s nimi v celé řadě kultur byly spojovány s námořními neštěstími, vraky lodí a smrtí námořníků. Básník Homér ve své Odyssei je nazýval sirénami, které námořníky lákaly na smrt. Tyto mořské panny byly například zpodobňovány v etruských sochách, řeckých eposech a na reliéfech římských hrobek.

Také Kryštof Kolumbus v roce 1493 si do lodního deníku zaznamenal, že viděl tři mořské panny poblíž Haiti, když plul do Karibiku. Ale také doplnil, že: „Nejsou tak krásné, jak jsou namalované, i když do určité míry mají podobu lidské tváře“. A tak mořské panny představují symbiózu lidských a rybích vlastností.

CHARAKTERISTICKÝ RYS MOŘSKÉ PANNY

Mořská panna je charakterizována jako živočich do pasu odpovídající ženskému tělu s líbeznou tváří, od pasu zase vypadá jako rybí tělo.

První vyobrazení mořské panny, zvané Atargatis, je údajně na rubu mince syrského krále Demetria III., někdy z let 96–87 před naším letopočtem.

EXISTUJÍ MOŘSKÉ PANNY?

Je přirozené, že se vědci snažili přinést nějaké důkazy o tom, zda mořské panny, nebo též mořské víly či sirény, skutečně existují. Zobrazení na minci či popis, jak jej zaznamenal Kolumbus, považují vědci spíše za mořského savce kapustňáka.

Tyto obří mořské bytosti byly nyní klasifikovány jako Sirenia, pojmenované podle sirén z řecké mytologie.

ALE CO NÁHODNÉ NÁLEZY?

Co třeba říci na zvláštní nález Paula Jonese na anglické pláži v Great Yarmouth v roce 2016? Rozkládající se tělo živočicha, vyvržené na pobřeží, dost přesně odpovídá používanému popisu mořské panny.

Patrné jsou rysy lebky lidské hlavy a spodní částí těla, i přesto, že oblast hrudníku již byla v rozkladu.

Také náhodný nález jistého Američana na vycházce po pláži je pozoruhodný. Z trávy vymotal kostřičku, která se prý podobala mořské panně.

Samozřejmě se vždy k takovým nálezům objeví celá řada teorií, od podvrhu u kostřičky, až po záměnu tlejícího těla za mrtvolu tuleně apod. Ale co když údajný mýtus o mořské panně vznikl na základě reálných zdravotních anomálií lidí?

LIDSKÉ ANOMÁLIE

Možná myšlenka mořské panny vznikla na podkladě zdravotních komplikací? Vždyť Sirenomelia, podle bájných řeckých sirén, též jako „syndrom mořské panny“, je vzácná vrozená vada. Jde o srůst dolních končetin.

Ty potom připomínají rybí ocas. Taková anomálie mohla ve starověku ovlivnit legendy o mořských pannách.

Historická lékařka Lindsey Fitzharrisová po hledání v historických textech došla k závěru, že Sirenomelia vznikne, když pupečník předává krev pouze pro jednu končetinu. Jde o velice vzácnou diagnózu, na kterou děti umírají záhy po narození.

S vývojem chirurgie se však podařilo v několika případech rozdělit končetiny a prodloužit život o několik let.

NĚKOLIK SKUTEČNÝCH PŘÍBĚHŮ „MOŘSKÝCH PANEN“

Jednou ze známých případů byla Tiffany Yorks z Floridy. Když jí byl rok, podstoupila operaci, při které jí byly odděleny nohy od sebe. Tiffany pak žila do 27 let, ale s velkými problémy s pohyblivostí.

Shiloh Pepin se narodila v Maine ve Spojených státech. Její tělo bylo srostlé od pasu dolů. Rodina se rozhodla jí neoddělit spojené nohy. Zemřela ve věku 10 let.

Další dívkou byla Milagros Cerrón. Přátelé a rodina ji láskyplně označovali jako „malou mořskou vílu“. V roce 2006 jí tým specialistů úspěšně oddělil nohy od sebe. Žila aktivním životem, ale zemřela ve věku 15 let na selhání ledvin.

Takže to snad mohla být zmíněná anomálie, která kdysi stála za vznikem legend o mořských pannách či vílách, ale kdo ví…