V devatenáctém století byla u pobřeží australského Nového Jižního Walesu pozorována skupina bizarních delfínů. Zdálo se, že jde o jedince, kteří mají dvě hřbetní ploutve, přičemž druhá ploutev připomínala roh nosorožce.
Zrodil se druh vědě neznámého delfína, který získal i vlastní latinské pojmenování – Delphinus rhinoceros. Záhada jeho možné existence trvá i po dvou stoletích spekulací.
Pokud by skupinu „rohatých“ delfínů v australských vodách pozorovali jen obyčejní námořníci, asi bychom odkázali celý příběh do říše chimér. Očitým svědkem však byl i uznávaný francouzský přírodovědec Jean René Constant Quoy (1790-1869). Takové svědectví nešlo jen odbýt mávnutím ruky.
„Stopař“ štítovec
Delfín „s rohem“ byl v dalších letech pozorován i u některých pacifických ostrovů. Jako očití pozorovatelé se hlásily další důvěryhodné osoby. Bylo tak nutné přijít alespoň s nějakými teoriemi, které by tato pozorování vyjasnily.
Jako možné vysvětlení se samozřejmě naskytla možnost, že šlo jen o optický klam. Další teorie již byla mnohem zajímavější.
Druhá hřbetní ploutev prý ve skutečnosti byla pelagická ryba – štítovec lodní (Remora remora), která je schopná doslova se přisát na těla velkých vodních živočichů a použít je jako dopravní prostředek „mořského autostopu“ při přesunech na velké vzdálenosti.
Štítovec byl často pozorován na tělech žraloků a mořských želv.
Neznámá mutace?
Objevily se též spekulace, že se jedná o mutace běžných delfínů. Co by však mělo tyto mutace způsobit, zůstává nezodpovězenou otázkou. Pravdou je, že se občas u mořských živočichů mohou objevit anomální nadpočetné ploutve.
Nikdy se ovšem nejednalo o ploutev hřbetní, navíc umístěnou tak blízko hlavové části. Do doby, než se podaří nějakého jedince „rohatého delfína“ odchytit, je Delphinus rhinoceros součástí rodiny bájných mořských tvorů.
