18. ledna 1986: Končí podivuhodný případ Kena Webstera, který si měl dopisovat s mužem ze 16. století.
Domů     Záhady historie
Záhada stará 350 000 let: Kdo zanechal lidské stopy v lávě?
Adriana Vojtíšková
od Adriana Vojtíšková 22.12.2021
2.8tis
Objev tajemných stop na italské bývalé sopce zamotá hlavu archeologům. Ilustrační foto: Pixabay
296
SDÍLENÍ
2.8tis
ZOBRAZENÍ

Nález objevený před několika lety předčí vše, co bylo dosud umožněno archeologům odkrýt. Ve skále v italské provincii Roccamonfina se amatérským nadšencům podaří ve vulkanickém popelu identifikovat tajemné stopy podobné lidským. Jejich stáří je asi 350 000 let!

Objev tajemných stop na italské bývalé  sopce zamotá hlavu archeologům.  Ilustrační foto: Pixabay Nenápadný kopec Roccamonfina je bývalá sopka... Foto: Twilight / Creative Commons / CC BY-SA 2.5 Homo heidelbergensis. Promenádoval se tady on? Foto: Cicero Moraes / CC BY-SA 4.0 Poklidná chůze magmatem? Podle všeho se přesně to tady dělo... Foto: Pixabay

Na počátku všeho stojí jeden nevinný badatelský průzkum z roku 2003. Místo drobných živočichů jsou však pod nánosy tisíce let staré ztvrdlé hlíny a prachu objeveny stopy lidských rozměrů! Dva amatérští archeologové Marco De Angelis a Adolfo Panarello si po opadnutí prvotního šoku dají dvě a dvě dohromady a urychleně kontaktují odborníky na zkameněliny.

Případu se brzy po oznámení ujímá známý profesor geologie Paolo Mietto z univerzity v Padově a jím sestavený paleontologický tým.

Už po prvních testech jsou vědci ohromeni precizním složením někdejšího pyroklastického proudu

(pohyblivá směs sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela s teplotou 100–1000 °C, pohybující se po sopečném svahu dolů velkou rychlostí 150 až 700 km/h – pozn. red.).

Jen jedna věc jim stále není jasná: Kde se v tak staré usazenině berou šlápoty člověčího charakteru?

Nenápadný kopec Roccamonfina je bývalá sopka… Foto: Twilight / Creative Commons / CC BY-SA 2.5

BĚHALY PO SOPCE DĚTI?

Pravděpodobně neexistují podrobnější a zřetelnější stopy, které jsou v minulosti nalezeny, proto se nález od Roccamonfiny jeví jako ideální materiál pro zkoumání. Italští vědci společně s francouzskými kolegy pod vedením profesora Stéphana Scailleta z Laboratoře klimatické a environmentální vědy v Paříži navíc využívají k ověření stáří otisků vzácný prvek – argon.

Přesto se hned na počátku objevuje několik nejasností. První otázku vzbuzuje už rozměr jednotlivých stop a jejich souvztažnosti.

„Dohromady 56 otisků nohy na italské sopce Roccamonfina jsou místním lidem dobře známé jako Ďáblova stezka. Stopy jsou asi 20 cm dlouhé a 10 cm široké. Z poměru obou čísel se tak dá odvodit, že patřily člověku vysokému jen asi 135 cm,“ tvrdí český publicista Mgr. Pavel Hošek (*1968).

Podle časového určení by se zcela jistě mělo jednat o lidský druh Homo heidelbergensis (žil před 600 000–300 000 lety). Dochované stopy tohoto druhu však často patří jedincům s většími rozměry nohou i celkového vzrůstu, který je průměrně kolem 185 cm. Mohou snad tedy otisky chodidel z Itálie patřit dítěti?

„K dispozici jsou tři různé sady stop z Roccamonfiny. Dvě z nich kráčí v přímém směru, ale jeden kličkuje po strmých svazích sopky. Otisky palců jsou navíc jen v některých šlápotách. Jindy se místo nohy objevuje otisk ruky, jako kdyby si chodec pažemi při chůzi pomáhal kvůli extrémnímu terénu,“

popisuje nález současná anglická bioložka a publicistka Helen R. Pilcher. Stopy jdou tedy v obou směrech a vedou směrem k ústí sopky a zase zpět. Byli snad majitelé stop zmatení a běhali po erupci nahoru a dolů?

Homo heidelbergensis. Promenádoval se tady on? Foto: Cicero Moraes / CC BY-SA 4.0

DVA V KLIDU,  JEDEN V ÚZKÝCH?

Cesty některých stop naznačují, že jejich majitelé pečlivě vybírali svou cestu k sestupu z hory. Dva chodci zde kráčeli v klidu prakticky bok po boku. Třetí a nejvýznamnější sada stop, která čítá 27 šlépějí, poukazuje na zcela opačné chování.

Dráha otisků chodidel je v tomto případě klikatá s ostrými zatáčkami a připomíná písmeno „Z“.

Existují další faktory, které poukazují na možnost nelidského původu tajemných chodců. Otisky totiž musely vzniknout těsně po erupci vulkánu, tudíž chůze ve žhavé lávě musela neobutým a pravděpodobně ničím nechráněným nohám těchto cestovatelů činit nemalé potíže.

Jak je tedy možné, že chodci nebyli spáleni, jak bychom čekali, ale alespoň ve dvou případech kráčeli naprosto v klidu dál? „Ten třetí mohl naopak uskutečňovat pokus o útěk před erupcí,“ upřesňuje profesor Mietto.

Zajímavé jsou také defekty ve stopách. V některých z nich totiž nejsou vidět všechny prsty a palce chybí. Lze tato záhada vysvětlit chromými končetinami pravěkých chodců? Přesto možnost, že v pyroklastickém proudu na sopce Roccamonfina kráčeli vzrůstem malí, ale jinak nadlidští jedinci, rozhodně nemůžeme vyloučit.

Poklidná chůze magmatem? Podle všeho se přesně to tady dělo… Foto: Pixabay

LIDÉ…? NEBO NE?

Pokud podivuhodné stopy zanechal skutečně člověk heidelberský, mohl se podle odborníků právě v době incidentu na sopce Roccamonfina přesouvat z Afriky do Evropy. Antropologové navíc předpokládají, že zmíněný Homo heidelbergensis později mutuje v nám známé neandrtálce v Evropě, a při svém křižování zpět v Africe v prvního člověka rozumného – Homo sapiens.

Stopy u italské sopky jsou jen malým střípkem v moři tlup těchto raných lidí, přesto se dochovávají jako zatím pravděpodobně nejstarší důkazy o existenci příslušníků rodu Homo. To vše ovšem za předpokladu, že se opravdu bavíme o stopách vytvořených lidskými bytostmi!

Foto: Creative commons, Pixabay
Lokalita:
reklama
Související články
od Filip Appl 17.1.2022 1.2tis
Odvážný král Artuš, mocný čaroděj Merlin a bájný hrad Camelot, kde se scházeli rytíři kulatého stolu. To vše patří do legendy, kterou zná bezpochyby téměř každý. Už jen málo lidí však tuší, že s ní souvisí ještě jiný, mnohem méně známý příběh. Příběh o tajemném království Lyonesse. V malé pracovně osvětlené svíčkami sedí zamyšlený anglický učenec Richard […]
od Lucie Kubešová 16.1.2022 862
Runy jsou znaky, které údajně pochází z písma Etrusků a Řeků. Runové nápisy jsou velice staré, používaly se přibližně od 2. století našeho letopočtu a omezeně je bylo možno najít až do roku 1100. Runy se objevují především u Germánů, ve Skandinávii a Británii. Vyřezávaly se do dřeva, tesaly do skal či kamenů. Runový kámen […]
od Pavel Polcar 15.1.2022 2.0tis
Hledat mezi našimi předky makaka nebo třeba šimpanze by bylo velice mylné. Vše se má totiž tak, že jak lidské pokolení, tak i druh např. goril má pouze „společného předka“. Oba druhy se následně v průběhu let vyvíjely a měnily odděleně. K mylnému přesvědčení mnohé jistě vede známé vyobrazení evoluce člověka, kde je v jedné řadě […]
od Matěj Soukup 15.1.2022 2.5tis
Japonský hrad Maruoka je jeden z mála, který si dodnes zachoval svou tradiční podobu. Postaven byl v roce 1576 poblíž města Sakai na severním pobřeží Japonska. Hrad vystavěný Shibato Katsutoyem však skrývá jedno děsivé tajemství. Podle legendy je pod jeho základy pohřbena chudá vdova. NUTNOST OBĚTI PRO BOHY Traduje se, že když se Katsutoyo v […]
od Jiří Nechanický 14.1.2022 2.5tis
Přitahují vás tajemná místa obestřená záhadami? Nemusíte za nimi cestovat přes půlku světa. Víc než dost jich najdete i v Evropě. Třeba taková Itálie. Archeologické nálezy na Apeninském poloostrově, Sicílii a Sardinii nepřestávají udivovat dodnes. Když před vámi někdo pronese „dovolená Itálie“, nejspíš si jako první vybavíte moře, pláže a pizzu. Stát na Apeninském poloostrově […]