Možná, že i vy se o nějakém výtečném jídle občas vyjádříte v duchu, že to byla doslova „mana nebeská“. Oporu pro takovýto hodnotící superlativ vám poskytuje Bible. Manou se měli na čtyřicetileté cestě pouští živit Izraelité putující do Země zaslíbené. Je mana pouhý symbol, nebo byste ji mohli včlenit do kuchařského receptu?

Biblické zprávy jsou překvapivě doplněny i o informace, jaké chuti mana byla. Prý připomínala medové koláče. Mana byla zároveň schopná tepelného opracování. Výraz mana najdete nejen v Bibli, ale i v muslimské svaté knize – Koránu.

Tamaryšek a mannovec

Byla mana skutečná? Pokud ano, mohlo se jednat například o ztuhlou mízu tamaryšku druhu Tamarix mannifer, nebo cévnaté rostliny – keře mannovce mouřenínského (Alhagi maurorum). V obou případech tyto rostliny mohou za určitých podmínek produkovat sladkou šťávu.

Ta se dá sbírat a potravinářsky využít. Štáva z tamaryšku i manovce by mohla splňovat popis many, jak ji líčí Bible.

Problém je však s tím, že biblická mana měla padat z oblohy. Z tohoto hlediska je nutné poohlédnout se nikoli po rostlině, ale po symbiotickém společenství houby a řasy či sinice. Co nalezneme?

Jedlý lišejník

Zdá se, že nejvhodnějším kandidátem na biblickou manu je lišejník s latinským názvem Lecanora esculenta. Čeština jej zná jako misničku jedlou. V oblasti severní Afriky roste i v současnosti.

Tento jedlý lišejník využije každého deště a neobvykle rychle zvětšuje svůj objem nasáváním vody. Když půda vyschne, vítr odtrhává lišejník od pevného podkladu a unáší jej na velké vzdálenosti.

Dodnes je v některých regionech využíván k přípravě pečiva. Byla biblická mana ve skutečnosti jedlým lišejníkem? Kdoví… V každém případě však při ocenění lahodného pokrmu doporučujeme setrvat u ustálené sentence „o maně nebeské“. Proč?

Říci ješitnému pekaři, že jeho medové koláčky chutnaly jako „božský lišejník“, je trochu riskantní, co myslíte?!