Panenská příroda mezi pohořími Taconic a Green Mountains na jihozápadě státu Vermont je splněným snem výletníků, táborníků, lovců i rybářů. Oblast má ale své ponuré tajemství – kdo sem vstoupí, už se odtud nemusí nikdy vrátit…
Ne nadarmo si místo vysloužilo název Benningtonský trojúhelník (někdy se mu říká i Trojúhelník zatracených), podle nedalekého města Bennington. Kromě toho, že tu mizí lidé, se tu zase jiné věci objevují – UFO, tajemné stíny, ještě tajemnější zvuky, nebo legendární Bigfoot.
Policie nikdy nic nenajde
Dokonce už Indiáni se místu vyhýbali, a to dávno předtím, než sem z Evropy připluli první osadníci. A i kolonisté brzy na vlastní kůži zjistili, že tu něco není v pořádku, když na nebi spatřili podivná světla a doslechli se o lidech, kteří tu zmizeli, jako by se do země propadli.
Největší pozornost si ovšem Trojúhelník zatracených získá v letech 1945 až 1950, kdy tu zmizí hned pět lidí. Nejdřív je to 74letý lovec Middie Rivers, který v listopadu 1945 zmizí zničehonic, když se s přáteli vrací do tábora.
Kamarádi, a pak i policie, ho marně hledají.
Rok nato, v prosinci 1946, se teprve 18letá studentka Paula Weldonová vydá na procházku po stezce podél svahu hory Glastenbury, aby si pročistila hlavu – už se nevrátí. Policie stezku i její okolí důkladně pročeše a úřady dokonce nabídnou tučnou odměnu za nalezení pohřešované. Marně.
Ani v autobusu není bezpečno
Nejzajímavější je ale zmizení válečného veterána Jamese E. Tetforda dne 1. prosince 1949, který se doslova vypaří jako pára nad hrncem přímo z jedoucího autobusu, kterým v tu chvíli jede dalších 14 lidí.
Jednu chvíli Tetford sedí na svém sedadle a spí a najednou je pryč a jediné, co po něm zůstane, jsou jeho zavazadla a peněženka s penězi.
Další obětí Benningtonského trojúhelníku se stane teprve osmiletý Paul Jepson, kterého matka nechá v říjnu 1950 na okamžik bez dozoru si hrát a když se ohlédne, chlapec je pryč. Jeho otec se později svěří, že chlapec ho krátce předtím prosil, aby spolu šli do hor – lákalo ho sem snad nějaké vábení, jako když legendární sirény lákaly svými hlasy námořníky do záhuby?
Poslední obětí je 53letá Freida Lngerová, která 28. října 1950 v oblasti kempuje se synovcem a několika přáteli. Se synovcem se vydá na výlet do okolí, za chvíli ale uklouzne, spadne do říčky a promáčená od hlavy k patě se vydá zpátky do tábora převléknout.
Když se ani po hodině nevrací, synovec zamíří stejným směrem a ke své hrůze zjistí, že do tábora nikdy nedorazila.
Langerová je jediná, koho v květnu příštího roku najdou. Nebo alespoň to, co z ní zbylo. Podivné ale je, že její ostatky leží na mýtině, kterou už předtím policisté pečlivě prohledali.
