Všude po povrchu vyschlého jezera Racetrack Playa jsou v půdě vyhloubeny podivuhodné dráhy, které jsou někdy více než 90 metrů dlouhé, mnohé se stáčejí a různě se kroutí. Zdá se, že je vytvářejí zdejší kameny. Dodnes není úplně jasné, jaká síla jimi pohybuje.

Americký hledač nerostů Joseph Crook si v roce 1915 povšimne v jezeře Racetrack Playa podivných rýh, na jejichž konci jsou balvany. Oblast je přitom zcela opuštěná, takže není jasné, kdo nebo co kameny přemístilo.

„Každý, kdo těmto stopám věnoval jen trochu pozornější pohled, dospěl k názoru, že je skutečně zanechaly přesunující se kusy hornin, z nichž některé váží až 270 kg.

Podivné však je, že přestože drah jsou tucty, nikdo nikdy neviděl jediný kámen v pohybu – dnes je prostě tady a zítra náhle jinde,“ uvádí britský záhadolog Simon Welfare (*1946). Zezačátku mnozí celou záležitost považují spíše za vtip.

S kameny prý musí hýbat lidé, neboť jinak to přece vysvětlit nejde. Jenže mnohé okolnosti tuto teorii téměř vylučují.

Především pak fakt, že posouvat opakovaně stovky kamenů, z nichž některé jsou opravdu nesmírně těžké, by představovalo zcela nesmyslnou a jen obtížně proveditelnou práci. Podle legend kameny vždy v noci ožijí a putují po oblasti. Něco takového ale odmítají vědci…

Co dokazují stopy bláta?

Leckdo předpokládá, že posun kamenů způsobuje vítr o síle hurikánu, jiný ze všeho viní písečné víry. Hovoří se také o možnosti, že za vším vězí jakýsi magnetický efekt, případně jisté vibrace.

V roce 1972 se záhadu pokusí objasnit dva kalifornští geologové, Bob Sharp a Dwight Carey. Několik kamenů opatří nálepkami a jejich polohu vyznačí ocelovými kolíky. Odhalí, že k největšímu počtu jejich přesunů dochází vždy po bouři, což prý nemůže být náhoda:

„Zvlhnutí povrchu musí na Playa nastat v takové míře, aby dosud tvrdý podklad byl překryt tenkou kluzkou vrstvou řídkého bláta. Těchto podmínek bývá dosaženo hodinu až dvě poté, co se na povrchu nasbírá voda.

Stopy bláta na přední části některých přesunutých kamenů naznačují, že v době, kdy se kameny stěhovaly, ležela na Playa jen tenounká vrstva vody, uváděj vědci, kteří jsou přesvědčeni, že vyschlé jezero slouží jako jakási „skluzavka“.

Nikdo nic neviděl

Geologové Bob Sharp a Dwight Carey tvrdí, že kameny se dají do pohybu vždy poté, co se do nich za výše zmíněných podmínek opře silný vítr. Následně prý po povrchu jezera doslova plují. Jak je ale možné, že si toho dosud nikdo nevšiml?

Děje se snad všechno zcela nepozorovaně? Americká výzkumnice Paula Messina a její manžel se dlouhou dobu snaží do tajemné oblasti nainstalovat kamery, aby přišli záhadě na kloub.

Jenže vzhledem k tomu, že je Racetrack Playa chráněným územím, není jim tento „vnější zásah“ oficiálními úřady povolen. Současný vědec Richard Norris z univerzity v San Diegu je přesvědčen, že posuny kamenů lze vysvětlit ještě jinak.

Podle něj za vším stojí plovoucí led, tvořící se v údolí při silných deštích a mrazech. Ani on však svou hypotézu nikdy jednoznačně neprokáže.

„Existuje mnoho různých teorií, ale nikdo neví nic jistě, protože nikdo nic neviděl,“ shrnuje mluvčí národního parku Údolí smrti Cheryl Chipman.