Ve Slezsku, u města Vítkova, se na skále nad řekou Moravicí vypínají mohutné hradby zříceniny hradu Vikštejn, česky Vítkův kámen. Byl vybudován v polovině 13. století a ve Slezsku to byl jeden z největších hradů.

Jméno Vikštejn dostal hrad po svém zakladateli, Vítkovi z Kravař. Ten také je i zakladatelem města Vítkov. Byl několikrát poničen, například za válek Jiřího z Poděbrad, několikrát opravován a měnil i své držitele.

V roce 1626 jej za třicetileté války také obsadili Dánové generála Mansfelda, který kolem hradu nechal vybudovat mohutný příkop. Naopak zase například v roce 1648 jej císařští vojáci vyhodili do povětří.

To proto, aby tento a podobně i další hrady se nestávali kořistí nepřítele, který by ho mohl využívat jako opěrné místo. Ale na konci 16. století éra hradů pomalu končila, panstvo si místo neútulných pevností na vysokých skalách začalo budovat daleko pohodlnější zámky v údolí, obklopené parky a zahradami. A hrady zatím pustly a stávaly se zříceninami.

PUSTÝ HRAD?

Avšak hrad nemusí být tak úplně pustý. Jeden den v roce se zde údajně zjevuje duch paní Magdaleny.

Ale to se ještě musíme vrátit k tomu 16. století. Tehdy měl hrad hned dva majitele. Každý z nich měl v držení polovinu hradu. Jednu polovinu měl Adam Oderský a druhou vlastnil Mikuláš Bravantský.

Adam Oderský byl ženatý a jeho manželkou byla krásná paní Magdalena. Tehdy měli také rytíři své povinnosti a tak se stalo, že v nepřítomnosti Adama se Magdalena zamilovala do Mikuláše a dokonce se k němu nastěhovala.

Mikuláš nejenže Adamovi uloupil manželku, ale začal loupit i po okolí. To se mu stalo osudným, neboť byl prohlášen zemským škůdcem. Tři stovky zbrojnošů pod vedením Adama dobylo hrad a Mikuláš měl být spravedlivě potrestán.

Ale pod hradem jsou dodnes mohutná sklepení a tak se traduje, že tudy oba milenci uprchli tajnou chodbou kamsi do Polska.

JAK TO MOHLO BÝT DOOPRAVDY

Ale to samozřejmě mohla být jen oficiální verze. On se totiž v 19. století při archeologických průzkumech našel ve sklepení zazděný výklenek. Nebyl prázdný, ale nacházela se v něm lidská kostra a ještě i další lidské kosti.

To svádí k domněnce, že zhrzený Adam Oderský netoužil postavit svého soka před zemský soud, ale že se s ním a nevěrnou ženou vypořádal po svém. Tehdy to chodilo tak, že sokové bývali zabiti a nevěrné ženy s jejich těly končily zazděné zaživa ve zdech či ve sklepení.

A zřejmě tomu tak bylo i v tomto případě. Navíc se tím řešila otázka, kam s lidskými ostatky.

Ale paní Magdalena prý tolik milovala hrad Vikštejn, že se sem údajně každý rok v den své smrti vrací jako bledý duch. Tehdy bloudí po zřícenině a přitom hledá svého ztraceného milence Mikuláše.