Německý kartograf v portugalských službách Martin Behaim roku 1492 představí světu první glóbus. Shrne tak představy o kulatém povrchu Země ještě před objevením Ameriky. Trojrozměrný model Země je považován za jeden z prvních na světě.

Kde však ke svým „kacířským“ poznatkům Behaim přišel v době, kdy je Země ještě považována za placku?

Léto roku 1507 se právě začíná hlásit o slovo, když v portugalském Lisabonu v nemocničním útulku místního dominikánského kláštera náhle umírá jeden z jeho chudičkých pacientů. Zbídačelým nuzákem, který nemá peníze ani na to, aby si zaplatil felčara, a proto umírá mezi žebráky, není nikdo jiný než Martin Behaim (1459–1507).

Muž, který dal světu glóbus a víru, že Země nemá tvar moučné placky. Dne 29. června toho léta s ním podle všeho umírá také jedna epocha zeměpisné vědy, známé pod pojmem kartografie. Podle jistých zvěstí se měl Martin Behaim narodit v Českém Krumlově na jihu Čech.

Existují ale i prameny, které říkají, že městem jeho narození byl Norimberk v německém Bavorsku. Kde je pravda? Podle všeho Behaim přichází na svět skutečně v  Norimberku a Český Krumlov je pouhým nedorozuměním.

Rod nadaného kartografa totiž skutečně z Čech pochází a také latinský přepis jeho jména zní Martinus de Boemia, tedy Martin z Čech. Ale Behaim se ve skutečnosti za Čecha nepovažuje a svým domovem označuje Bavorsko.

Po studiích matematiky a kartografie se stává v Portugalsku navigátorem druhé výpravy mořeplavce a dobrodruha jménem Diogo Cão (asi 1440–1486), který právě míří do západní Afriky.

DÍLO GÉNIA, NEBO TAJNÝ ARCHIV?

Roku 1486 dopluje výprava s Behaimem až k mysu Cape Cross v dnešní Namibii. Po návratu Behaim získá přístup k tajným kartografickým materiálům portugalského královského archivu. Pocházejí jeho informace o kulatosti Země právě odtud?

Možné to je, každopádně čerpá zajisté také z vlastních zkušeností. „Behaimova představa světa je založena na Ptolemaiově díle, doplněná poznatky z cest tehdejších cestovatelů,“ uvádí český geograf a pedagog RNDr. Tomáš Hudeček (*1979).

Behaimovo „Erdapfel“ tedy „zemské jablko“, jak je jeho glóbus nazýván, nachází své pojmenování u císařského stolce. Vrchnosti prý totiž připomíná korunovační Císařské jablko Svaté říše římské. Dlužno dodat, že podle některých pramenů německý kartograf nebyl prvním strůjcem glóbu.

Kulatý model Země prý používají již řecký filozof Archimédés (287–212 př. n. l.) či Kratés z Mallu (činný cca 168–140 př. n. l.) a další učenci. Prvním doložitelným autorem s dochovaným dílem je však právě Behaim.

Stojí za jeho věděním inspirace známým řeckým geografem Klaudiem Ptolemaiem (asi 85–165), díla starých mudrců, či snad zmíněné portugalské tajné materiály?

JE TO ŠIŠKA!

Ještě na konci 15. století jsou ti, kteří si myslí, že je Země kulatá, upalováni. Obecně totiž mezi lidmi panuje názor, že naše planeta je placatá jako deska, na jejímž okraji voda padá do obrovských jeskyní, nebo že je snad ohraničena jakýmsi plotem.

Kulatost Země škarohlídům potvrdí až výprava portugalského mořeplavce ve španělských službách Fernanda Magallanese (1480–1521), kterému se v letech 1519–1522 podaří jako prvnímu obeplout celou zeměkouli.

Něco takového by přece u placky nebylo možné! „Dnes víme moc dobře, že Země není ani koule, tedy že nemá přesně kulový tvar. Vlivem otáčení je na rovníku širší než na pólech a podobá se spíše rotačnímu elipsoidu.

Ani to ale není přesné vyjádření tvaru Země. Protože se na různých místech od tohoto ideálu odchyluje, začalo se jejímu tvaru říkat prostě geoid,“ vysvětluje český novinář Petr Sobotka (*1977). Země tedy není a nikdy nebyla dokonale kulatá. Přesto však dodnes používáme krásně kulaté glóbusy – původní dílo Martina Behaima.