Skip to content

Zeus našeptává skrze dubové listí

Již před tisíciletími tu lidé vzývali Gaiu, bohyni Země. Jsme na severozápadě Řecka, dnes již v ruinách města předurčeného ke zjevování budoucnosti. Tisíciletou tradici Dodóny ukončí až příchod křesťanství.

Skutečně se v místě, které dokázalo zastínit i slovutnou věštírnu v Delfách, dal zaslechnout hlas nejvyššího z olympských bohů, Dia?

Jemný větřík si pohrává s listy stromů v posvátném háji. V Epiru (dnes území rozdělené mezi Řecko a Albánii) mají kněží i kněžky žně. Pozorně naslouchají šustotu v korunách dubů a buků. Na každé slovo kněží čekají desítky lidí.

Všichni věří, že vyvolení kněží slyší božský hlas zapletený do větvoví posvátného háje. Co svým lidem vzkáže Zeus tentokrát? Vyslyší jejich prosby vyvážené drahými dary složenými na oltář jeho chrámu?

Nejstarší z věštíren

„Je nestarší z řeckých věštíren,“ míní o Dodóně antický historik Herodotos z Halikarnássu (asi 484–420 př. n. l.). Diovo posvátné místo přitom zpočátku náleželo úplně jiným bohům, respektive bohyním! Již 2000 let před naším letopočtem se tu vzývala bohyně země Gaia, která je ztotožnitelná s bohyní Rheou.

Ani poté ale ještě nenastal Diův čas. Ve svatyni se věštilo pod dozorem tajemné bohyně Dione. Mytologie se zamotává. Kdo byla tato tajemná božská dívka?

Kdo je Dione?

Nejslavnější z antických básníků, Homér, Dionu v Iliadě představuje jako matku čarokrásné bohyně Afrodity. Mohla být také další z Diových manželek. Historici ruku v ruce s jazykovědci ale nabízejí i jiné řešení.

Gaia, bohyně Země či také bohyně matka, mohla věštírnu s Dione sdílet. Šlo tedy o dva aspekty jedné bájné bytosti? Anebo – co když se vlastně moc nezměnilo? Jméno Zeus totiž znamená jednoduše „božstvo“. A podle jazykovědců lze Dionino jméno (Di-u-ja) přeložit úplně stejně!

Cesta mimo civilizaci

Zatímco dnes o Delfách slyšel každý a Dodónu znají jen zkušení cestovatelé a historici, v antice je situace o poznání jiná. Dodóna je největším konkurentem Delf a před jejich vzestupem pravděpodobně představuje nejvýznamnější věštecký svatostánek starověkého světa!

Do karet jí nehraje hlavně poloha. Aby věštkyně a věštci měli klid, nalézá se chrám v odlehlé oblasti, daleko od měst. Přesto sem zástupy lidí váží i několikasetkilometrové cesty. Od roku 650 před Kristem se Dodóna totiž stává vyhlášenou trefnými předpověďmi.

Přímluvce je ti nakloněn

Nad pramenem se sklání dívka v bílém rouchu. Ruce ponoří do ledové vody. Přivře oči a zašeptá několik vět. „Zeus Bouleus je ti nakloněn,“ usměje se na mladou rodinu. Ta ráda obětuje zlato na oltář Dia.

Bouleus znamená přímluvce. Diovi je jeden z chrámů zasvěcen až ve čtvrtém století před naším letopočtem. Brzy ale získá nadvládu. V Dodóně se tedy nejen věští, ale studánka pod vzrostlými duby prý dokáže ukázat, zda Zeus stojí na straně prosebníků.

Egyptská kněžka v Diově chrámu?

„Černá holubice vyjeví věci budoucí,“ slibují kněží zástupu lidí. Dodonským kněžkám, věštkyním, se přezdívá holubice. Historiky zmate zmínka o černé barvě. Zdá se, že některé věštkyně mohly pocházet dokonce z Afriky, pravděpodobně z Egypta.

Stejně jako ostatní kněží údajně spaly na zemi, zřejmě v posvátném háji.

Věštby, sport i divadlo

Po cestě se kodrcají naložené vozy. Do Dodóny míří návštěvníci i z okolních zemí! Král Pyrrhus (asi 319–272 př. n. l.) udělá z Dodóny náboženské centrum. Zaplatí velkolepou přestavbu Diova chrámu, nechá vystavit řadu dalších budov.

Už se tu nebude jen prosit o boží milost či výjevy budoucnosti. V Dodóně se budou konat nejedny sportovní hry, soutěže ve zpěvu a slavnosti plné divadelních představení. Kolem posvátného háje i důležitých chrámů nechá Pyrrhus vztyčit vysoké zdi.

Kněží potřebují klid na porozumění listového šveholení bohů.

Dvojitá zkáza Dodóny

Roku 219 před naším letopočtem se Dodónské zdi zbarví krvavě rudou. Generál Dorimachus se prožene jako smrtící vichřice Epirem a plení. Chrám nechá vypálit a velkou část chrámového okrsku srovná se zemí.

Několik desetiletí se spálené stromy ocitnou v osamění. Až kolem roku 200 před Kristem král Filip V. Makedonský (238–179 př. n. l.) nechá Dodónu povstat. Chrámy opět stojí a věštby mohou pokračovat. Ne však na dlouho.

10 let po Filipově smrti přitáhnou Římané. A nově postavený chrám se opět mění v kamennou rozvalinu…

Zavřete chrám!

Je to snad konec slovutné Dodóny? Ještě ne, Filipova příkladu se chytí zakladatel Římské říše a její první císař, Augustus (63 př. n. l. – 14 n. l.). Věštírna roku 31 před naším letopočtem opět otvírá brány.

Díky Augustovi sem ještě roku 362 našeho letopočtu může zavítat císař Julianus (asi 332–363), aby se s kněžími, respektive Diem, poradil o vojenské kampani proti Peršanům. Slávě Dodóny ale již zvoní hrana.

Poslední věštby si zde poutníci vyslechnou v roce 392. A pak? Císař Theodosius (347–395) zavře všechny „pohanské“ chrámy. Nastává čas křesťanství. Michaela Holubová

Foto: PX FUEL
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky záhady Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články