Na palubě nevelké dřevěné bárky propuká poprask. „Co to, proboha, je?“ kroutí rybáři nevěřícně hlavami. Jde o protřelé mořské vlky, které jen tak něco nerozhází. Roku 1679 ovšem z vod u Cádizu vytáhnou „úlovek“, který je ohromí a vyděsí zároveň.

Lapené stvoření totiž připomíná napůl rybu a napůl člověka. Co se jim podařilo chytit?

Rozlehlý barokní klášter sv. Františka v centru španělského Cádizu je ztichlý a potemnělý. „Liérganes,“ zazní zničehonic jeho zdmi. Jde údajně o první a jediné

slovo, které zde pronese záhadná bytost vylovená z vod místního přístavu. Vypadá sice jako muž, má ale šupiny, cosi, co připomíná žábry, a navíc plovací blány na rukou a nohou.

Vyděšení rybáři si se stvořením vůbec nevědí rady, a proto ho rychle předají mnichům. „Ti ho v klášteře sv. Františka podrobili vymítání a následně se s ním pokoušeli navázat komunikaci,“ uvádí záhadolog Brent Swancer (*1973). Jediné, co z něho ale dostanou, je slovo „Liérganes“.

Zná dobře cestu

Bratr Juan Rosendo se chystá na dlouhou a náročnou výpravu. Mniši totiž po usilovném pátrání zjistí, že Liérganes je název jedné malé vísky na severu

země nedaleko Santanderu. Společně se záhadným „rybím mužem“ tam vyšlou Juana Rosenda. Dvojici čeká pouť napříč prakticky celým Španělskem. Jakmile dorazí do blízkosti Liérganes, tajuplná bytost začne jít, jako kdyby cestu dobře znala.

Překvapeného Rosenda dovede až k domu jisté Marii de Casar. „Ta v něm okamžitě poznala svého syna Francisca. Stejně tak ho poznali jeho bratři, kteří byli v domě,“ dozvídáme se z místní kroniky.

Prošel proměnou?

Užaslý Juan Rosendo se posadí na židli a pak požádá, aby mu rodina dopodrobna vylíčila Franciscův příběh. „Před pěti lety se po něm slehla zem, respektive voda,“ odvětí mu Maria.

Po smrti manžela ho jako nejstaršího syna odeslala do Bilbaa, aby se zde živil jako tesař. Francisco jednoho dne po práci zamířil se svým kamarádem k moři, aby se osvěžil. Během plavání se ovšem zničehonic ztratil a pět let po něm nebylo vidu ani slechu.

„Všichni jsme si mysleli, že utonul,“ rozpláče se Maria. V podivném tvorovi přitom Francisca nepozná jen ona a její synové, ale i další obyvatelé vesničky. Je možné, že se mladík roky strávenými v moři napůl proměnil v rybu?

Žije hlavně v řece

Zamyšlený Francisco opět míří k řece. Přestože se po návratu do Liérganes snaží žít normálním životem, prý mu to moc nejde. Málo jí a po okolí se potuluje nahý. Nemalou část dne tráví v místní říčce.

Podle svědků plave rychleji než jakýkoli jiný smrtelník, a navíc dokáže pod vodou vydržet dlouhé desítky minut. Jak je to možné?

Španělský lékař Gregorio Maranón (1887–1960) se domníval, že za mladíkovu „proměnu“ mohl endemický kretenismus, vážné onemocnění způsobené nedostatkem jódu. „V oblasti byl v té době velmi běžný,“ potvrzuje Swancer.

Choroba nadto výrazně ovlivňuje vzhled, postiženým mohou zduřet žlázy, narůst blány, a dokonce zešupinatět kůže. Francisco by ale díky ní rozhodně nedokázal déle vydržet pod vodou, spíše naopak. Maranón se tedy zřejmě mýlil.

Jak se z mladíka stal „rybí muž“, zůstává dodnes záhadou. Po devíti letech v Liérganes prý Francisco skočil do řeky, doplaval až do moře, kde navždy zmizel…

Pověst o mořské panně

Na hladině poblíž bytelné plachetnice se pohupuje podivné stvoření. Podle pověstí obývají oceány také mořské panny. Jednou z nich má být Thessalonike (353–295 př. n. l.), sestra slavného vojvůdce Alexandra Velikého (356–323 př. n. l.). Ten totiž údajně nevědomky objevil fontánu nesmrtelnosti.

Namísto toho, aby z ní vodu vypil, použil ji na umytí vlasů Thessalonike. Ta se roku 295 př. n. l. pokusila ukončit svůj život skokem do moře. Prý se však díky vodě života neutopila, ale proměnila se v mořskou pannu. Námořníkům má dodnes pokládat tutéž otázku:

„Je král Alexandr naživu?“ Kdo odpoví jinak než „Žije, vládne a dobývá svět“, se zlou se prý potáže.