Nový majitel Bílých lázní se už několik minut marně snaží otevřít dveře místnosti, v níž probíhaly koupele. Nedaří se mu to patrně i proto, že zpoza dveří slyší zlověstné škrábání a tlumené chichotání. Po chvíli se mu přece jen podaří dovnitř proniknout.

„Výjev, který spatřil, mu vyrazil dech,“ píše historik John Kruse. Na co William Butterfield v Bílých lázních narazil?

Po ztichlém vřesovišti se plazí hustá mlha. Když se konečně trochu rozestoupí, je možné na vrcholku nevysokého kopce spatřit soubor budov. Jde o mýty opředené White Wells, tedy Bílé lázně.

Nacházejí se na odlehlém místě protkaném močály nedaleko severoanglického Leedsu. Na britských ostrovech patří k jedněm z těch nejstarších. Založeny byly totiž už okolo roku 1700. Jejich kořeny pocházejí ovšem z doby, kdy Albionu vládli Římané.

V moderní době si je oblíbil kupříkladu slavný přírodovědec Charles Darwin (1809–1882). „Místo je známé nejen léčivými koupelemi, ale snad ještě více tím, že zde docházelo a dochází k paranormálním jevům,“ upozorňuje záhadolog Richard Sugg.

Malí a zelení

Mírně zadýchaný William Butterfield (asi 1775–1840) se blíží k lázeňskému komplexu. Přichází k němu těsně před úsvitem magické Svatojánské noci.

V kalendáři je 24. červen 1820. Když nový majitel vstoupí do hlavní budovy, uslyší z místnosti, kde jsou koupele, zvláštní zvuky. Okamžitě k ní proto zamíří a po krátkém zápasu se zámkem se dostane dovnitř. Oči se mu vzápětí rozšíří údivem.

„Po lázních se všude jako vodní pavouci klouzali nebo koupali malí človíčci. Největší z nich nepřesahoval osmnáct palců. Přesto vypadali jako lidé. Koupali se v šatech. Od hlavy až k patě byli zelení,“ popíše svůj zážitek.

Krysy pokryté žabincem?

Jakmile podivné bytosti spatří nového majitele Bílých lázní, rozprchnou se kolem něj pryč. „Za tím musejí být nějaké temné čáry,“ říká si prý v duchu Butterfield, když za nimi vyběhne ven. Zelení tvorové mu ovšem záhy zmizí z dohledu.

Na co v areálu narazil, není jasné. Sám Butterfield má za to, že šlo o mužskou obdobu víl. Vědci se často kloní k tomu, že lázně byly zamořené krysami, které se sem dostaly z močálu a mohly tak být špinavé od bahna a žabince.

Jiní mají za to, že spatřil přerostlé ještěrky. Mohl by je ale Butterfield považovat za „malé človíčky“ navíc oblečené do šatů?

Dávné prokletí

Spoře osvětlenou chodbou se rozlehne vyděšený jekot. Jedna z návštěvnic lázní v ní podle vlastních slov narazila na ducha. Patřit má devítileté Anne Harperové (1784–1793).

„V roce 1793 se v Bílých lázních nešťastnou náhodou utopila dcera místního řezníka Williama Harpera,“ uvádí historik John Kruse. Dívka nemůže po smrti najít klid a v komplexu děsí hosty.

I to vede záhadology k domněnce, že dění ve White Wells nemá racionální vysvětlení a stojí za ním magie. Místo má být prokleté. Než zde Římané založili lázně, scházet se tu měli druidové, kteří byli povražděni a jejich obětiště rozvráceno.

Od té doby je o Svatojánské noci svědkem podivných jevů. Podle těchto teorií zde Butterfield v roce 1820 narazil na zlá stvoření známá jako boggarti…

Místo satanských rituálů?

Severoanglické White Wells nejsou zdaleka jedinými lázněmi, v nichž straší. Za oceánem jsou za nejděsivější považovány ty u San Francisca. Jmenují se Sutro a zabíhají ze skalisek přímo do zálivu. Narazit je tu údajně možné na minimálně pět duchů.

V tunelu, který kdysi sloužil k čerpání mořské vody, se má zjevovat přízrak utonulé ženy, která lidem zhasíná světla a hází je do oceánu. Na zdech jsou navíc namalované pentagramy a prý zde docházelo k satanským rituálům.

V samotných lázních se pak zjevuje záhadný muž v koupacím úboru a dvojice dam se slunečníky. Na přízrak lze narazit i u samotných bazénů.

„Říká se, že patří Franku Devinovi, který zemřel v roce 1896 v pouhých 16 letech, když spadl hlavou napřed z tobogánu do prázdné nádrže,“ uzavírá záhadoložka Rea Alexandra.