Řád templářů (celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu) vzniká kolem roku 1119 s cílem chránit křesťanské poutníky mířící do Jeruzaléma. Zprvu jej tvoří jen devět lidí, ale jejich počet záhy raketově roste. Stejně tak se prý rozrůstá bohatství řádu.
Templáři se totiž kromě boje věnují také budování obrovského finančního impéria. Umožňují poutníkům z evropských zemí, aby si u nich uložili peníze v některé z jejich bezpečných poboček a v cíli cesty si je zase vybrali v jiném templářském ústředí. Samozřejmě s nezbytnou finanční přirážkou.
Za vynikající vojenské úspěchy templáři dostávají obrovské dary ve zlatě a stříbře a někteří panovníci jim přenechávají hrady a pevnosti. „Stali se bankéři Evropy a vypůjčovali si od nich králové a šlechtici, kterým stále scházela hotovost.
Náboženské nařízení zapovídající lichvu se dalo snadno obejít prohlášením, že templáři prostě vybírají poplatek „za výdaje“, který býval úměrný výši vypůjčené částky,“ vysvětluje současný britský spisovatel a expert na tajné spolky David V. Barrett.
Přestože půjčování peněz po mnoho let poskytuje templářům neuvěřitelnou moc, je nakonec tím, co přivede řád k zániku…
Svatý grál a archa úmluvy
V pátek 13. října 1307 jsou členové templářů na rozkaz francouzského krále Filipa IV. Sličného (1268–1314) pozatýkáni a obviněni z kacířství. Řád je zakázán!
S tím podle některých informací souhlasí i tehdejší papež Klement V. (1264–1314).
Opravdu se templáři dopouštěli rouhání proti Kristu, plivání, dupání a dokonce močení na kříž, uctívání modly v podobě hlavy zvané Bafomet a dalších zakázaných věcí, jak praví obvinění? „Filipova akce proti templářům neměla s kacířstvím nic společného.
Byli francouzskými královskými bankéři a on sám byl u nich značně zadlužený. Zrušením řádu a konfiskací jeho jmění (včetně jejich pařížské pokladnice) se svých dluhů zbavil,“ uvádí Barrett. Spekuluje se, že se Francouzům všechny templáře nepodařilo pochytat.
Někteří z nich prý uprchli, nalodili se na lodě a přemístily se do Portugalska a Skotska, kde v té době měli zajištěné úkryty. S sebou si prý odvezli také velikou část z nashromážděného bohatství.
Mezi poklady prý nechyběl ani legendární svatý grál, tedy nádoba, ze které pil křesťanský spasitel Ježíš Kristus při poslední večeři, či archa úmluvy obsahující původní desky s desaterem božích přikázání. Měli templáři opravdu tyto cenné relikvie? A pokud ano, kam je ukryli?
Tajemný pergamen
Poslední templářský velmistr Jacques de Molay je upálen 18. března 1314 na ostrově Île de la Cité na francouzské řece Seině.
Podle legendy tento nekompromisní muž na hranici prokleje jak francouzského krále Filipa IV. Sličného, tak papeže Klementa V. „Do roka a do dne se sejdeme u Božího soudu!“ má prý vykřikovat.
Papež přitom umírá jen měsíc po svém údajném prokletí a francouzský král ho na onen svět následuje za sedm měsíců. Byli kletbou opravdu zničeni dva nejvýznamnější tvůrci zkázy templářů?
„V roce 2001 jsem objevila v tajném vatikánském archivu spis, který byl dlouhá staletí považován za ztracený.
Je to přelomový nález, protože mění pohled na celý proces s templáři,“ říká italská historička Barbara Frale (*1970) a pokračuje, „dosud převládalo přesvědčení, že papež považoval templáře za vinné, ale v tomto pergamenu mluví o nevině templářského velmistra a dalších hodnostářů.“ Tzv.
Chinonský pergamen má dokazovat, že hlava římskokatolické církve templáře v roce 1308 tajně omilostnila a že papež chtěl zničení řádu zabránit. Je tedy možné, že rozezlený velmistr před smrtí proklel nevinného člověka.
