Vánoce jsou považovány za magické dny v roce. Jde tak o ideální okamžik pro vyzkoušení kouzel a zaříkadel. Jaká z nich se praktikují? A které postupy je přitom nutné dodržovat?

S pomocí kouzel je prý na Štědrý den možné věštit budoucnost v milostném životě. Když si dívka nebo chlapec zašije do pyžama devět lístků cesmíny a před usnutím si položí na srdce zlatý kroužek nebo prsten, bude se jim zdát o svatebním dnu. Vedle sebe prý uvidí člověka, který je má opravdu rád.

Cesmínu je ale možné využít i jiným způsobem. Říká se, že k dívce nebo chlapci promluví ze sna jejich milovaný, když cesmínu přivážou k noze postele a před spaním sní pečené jablko. Může něco takového fungovat?

Dívky si prý mohou zkusit předpovědět milostnou budoucnost také s pomocí hodu střevícem přes rameno. Pokud jeho špička ukazuje ke dveřím, čeká je v příštím roce svatba. Jestliže je to naopak, zůstanou doma.

Prastarý zvyk vánočního věštění popisuje i Karel Jaromír Erben (1811–1870) v básni Štědrý den ve sbírce Kytice, kde se dvě dívky o půlnoci vydávají k jezeru, aby v jeho vodách uzřely svého nastávajícího.

Jablka i lodičky

Během Vánoc je prý možné odhadovat i výskyt nemocí. Když strávníci během štědrovečerní večeře rozkrojí jablko kolmo na stopku, jádřinec jim předpoví přicházející nemoc nebo smrt. Červivý prostředek plodu značí nemoc, krásná hvězdička pak zdraví a štěstí.

Odhadovat budoucnost je údajně možné i pouštěním lodiček ze skořápek. Peníze do rodiny pak mají přinést rybí šupiny položené pod talíři.

Pro vánoční kouzla a dotazy na budoucnost je často využíváno olovo. Není to ale jen tím, že jde o lehce tavitelný materiál. Olovo je totiž kovem alchymistů, a tudíž jsou mu připisovány magické schopnosti.

Olovo se používá především pro hádání budoucnosti. Roztavené se lije do nádoby s chladnou vodou, kde rychle tuhne.

Spisovatel Petr Herynek vysvětluje, že jde o starodávný zvyk:

„Tavilo se ve staré naběračce nebo lžíci nad plamenem svíčky nebo nad ohněm v kamnech, dříve nad ohništěm černé kuchyně. Když bylo roztaveno, vylilo se přes ucho starého klíče nebo jen tak do hrnce či umyvadla naplněného vodou. Olovo ve vodě rychle ztuhlo.“

Po vytažení z vody se z tvaru olova hádala budoucnost. U mladých dívek šlo o dotazy na povolání budoucího manžela. Pokud se vytažený tvar podobal například peru, bylo jasné, že nastávajícím dívky se stane písař.

Jak podotýká Herynek: „Zvědaví na budoucnost byli ale i ostatní. Pro odhalení jejího tajemství byla určena řada vysvětlujících symbolů.“

Kord například znamenal mrzutost, kotva zase naději nebo záchranu.

Na který z těchto triků se spoléháte vy?