V Praze na Starém Městě stojí honosný chrám sv. Jakuba Většího, který byl vybudován za doby Jana Lucemburského. Původní kostel úplně shořel, ale byla z něho zázračně zachráněna vzácná socha Piety, tj. Panny Marie s mrtvým Ježíšem na klíně.
Ta byla potom přenesena do nově vybudovaného chrámu. A právě k této soše se váže neočekávaný exponát uvnitř chrámu.
Socha byla hojně uctívána a pro některé vyslyšené prosby věřících byla také jimi i hojně obdarovávána. Na řetízcích byly pověšeny dukáty, drahé zlaté přívěsky a jiné cennosti. Toto bohatství nedalo spát jednomu zloději. Vymyslel plán, jak sochu okrást.
Nechal se záměrně večer zamknout v kostele. Když byl ráno kostel odemčen, cennosti byly na místě, ale zloděj nemohl utéct. Podle jedné verze jej socha pevně chytila za ruku a teprve kat ho osvobodil tak, že mu ji na místě usekl.
Podle druhé jej po dopadení městská stráž násilím od sochy odtrhla, ale usvědčený zloděj byl stejně předán katovi, který mu podle tehdejšího práva před chrámem ruku uťal.
Ruka byla potom pro výstrahu všem zlodějům pověšena v chrámu za vstupními dveřmi na železném řetěze. Je tomu už mnoho let, ale zčernalá paže u vchodu visí na řetěze dodneška. Stačí se jen po vstupu ohlédnout vpravo a zvednout oči. A co zloděj?
Údajně se napravil a poté začal na místě pomáhat jako dobrovolník. Svědectví k této události podává tabule, umístěná pod useknutou paží s tímto nápisem:
„Léta Páně 1400, za Bonifáce Papeže IX., za panování krále Václava, Rodička Boží Marie Panna v obraze sivém nešporním, který zde postavený a pobožně uctívaný byl, lotra z toho obrazu klenoty beroucího za ruku držela.
Ruka mu byla uťata a dodnes se ukazuje“.
