V letech 1916-1927 se světem šířila podivná epidemie. Ti, kteří onemocněli, měli evidentně zasažené mozkové funkce. Třetina nakažených umírala, ale ani ti, kteří nemoc překonali, neměli vyhráno.
Rekonvalescenti se nacházeli často v těžkém chronickém letargickém stavu, trpěli poruchami spánku i chování. Patologové hlásili závažné změny na mozkové tkáni zemřelých. Co to bylo za podivnou nemoc?
![Odborné pojednání o záhadné nemoci z počátku třicátých let 20. století. Zdroj obrázku: Constantin Von Economo, Public domain, via Wikimedia Commons](https://enigmaplus.cz/wp-content/uploads/2024/02/3-2.jpg)
Záhadné onemocnění
Onemocnění bylo klasifikováno jako „chřipka ospalá“ – Encephalitis lethargica. První případy této choroby byly popsány v roce 1916 na psychiatrickém oddělení jedné vídeňské kliniky.
Odhaduje se však, že v dalších letech „chřipkou ospalou“ onemocnělo po celém světě až pět milionů lidí. Lékaři byli zděšeni, protože nemoc udělala i z třicátníků starce s výraznými projevy demence.
![Smrtelná nemoc se objevila v letech první světové války. Zdroj ilustrační fotografie: User:Hohum, Public domain, via Wikimedia Commons](https://enigmaplus.cz/wp-content/uploads/2024/02/4-1.jpg)
Ve třicátých letech dvacátého století však epidemie skončila stejně rychle, jako začala. Jediné, na čem se tehdy vědci shodli, byl fakt, že šlo patrně o virové onemocnění.
Otazníky nevymizely
Samozřejmě, vzhledem k době rozšíření, se hledala i souvislost s pandemií takzvané španělské chřipky. Pravděpodobně však „chřipka ospalá“ pandemii španělské chřipky dokonce předcházela a šířila se i po jejím skončení.
Mělo záhadné onemocnění něco společného s krutými roky první světové války? Nevíme.
![Zkoumáním historických kronik došli badatelé k závěru, že se Encephalitis lethargica možná poprvé objevila již v sedmnáctém století, tedy v době, kdy proběhla například slavná pražská defenestrace. Zdroj ilustračního obrázku: Matthäus Merian, Public domain, via Wikimedia Commons](https://enigmaplus.cz/wp-content/uploads/2024/02/1-2-768x558.jpg)
Otazníky nad epidemií z let 1916 až 1927 nezmizely ani v současnosti. Někteří výzkumníci naznačují, že mohlo jít o autoimunitní reakci na bakteriální streptokokovou infekci.
Neumí ovšem vysvětlit prudké propuknutí infekce v pandemickém měřítku, ani skutečnost, že onemocnění náhle zmizelo.