Prastaré artušovské legendy hovoří o velké zemi Britů, kterou si vzalo moře. O úrodném kraji, který kdysi ležel mezi souostrovím Scilly na jihozápadě Británie a pevninou.
Pohltil ho kdysi dravý příboj? Existovala dávná pevnina, o které dnes vypráví jen mýty?
Starožitník Richard Carew (1569–1620) je tak trochu podivín. Baví ho dávná historie, staré knihy a hledání pokladů. Když se ale začte do stránek pozemkové knihy britského kronikáře Williama z Worcesteru (asi 1415–1482) z 15.
století, zachvátí ho vlna vzrušení. Píše se tu totiž o výnosech z panství Lyonesse – celkem 170 vesnicích a osadách, kostelech a statcích, které patřily pod správu anglického hrabství Cornwall. Carew se v zeměpise vyzná, ale ani jeden z uvedených místních názvů vesnic nepoznává.
Až když nahlédne do map, uvidí, že kraj popisuje stará kniha – přepis mnohem starších svitků. Má se nacházet za východní hranicí Land´s End (oblast v západním Cornwallu). Tam ale není nic jiného než moře. Jedná se o omyl, nebo tam země kdysi opravdu ležela?
„Proč nikdo ještě nenašel trosky bájného Kamelotu, hradu z artušovských legend?“ ptá se v roce 1753 známý skeptický historik William Borlase (1695–1772). „Nejspíš jen proto, že nikdy neexistoval!“
Jenže když tento ve své době uznávaný badatel narazí na poznámky starožitníka Carewa, rozhodne se oblast mořské pustiny za Land´s End prozkoumat.
Co když tu kdysi skutečně byla přístupná planina, která se táhla až k 35 kilometrů vzdálenému souostroví Scilly? Místní rybáři jeho domněnky potvrzují. Na dohled od pobřeží se tu například nacházejí zrádné útesy zvané Sedm skal. A ve známé legendě se přesně o takovém místě hovoří.
Stop je ale mnohem víc. Proč například místní nazývají jednu oblast mělčin Tregva? Ve staré cornvallštině to totiž znamená „vesnice“. „Protože pod vodou tam vidíme zbytky domů a zdí,“ odpovídají rybáři. Před historikem Williamem Borlasem začíná ožívat dávný příběh…
Na předchozí zjištění navazují novodobí badatelé. „Moře je tu skutečně nečekaně mělké, a na řadě lokalit se tu nacházejí pravidelné struktury, které někomu mohou připomínat obrysy dávných staveb,“ říká Fryderick Swale (*1978), oceánograf Královského mořského institutu, který ale nezakrývá rozpaky.
„Jaká by asi byla příčina katastrofy, která by dokázala zaplavit území takových rozměrů? Obrovská povodeň, nebo tsunami?“ To geolog Rowan McAllister je přístupnější:
„Při odlivu je tam hloubka jen 3,7 metru, což by teorii o Ztracené zemi mohlo nahrávat. Staré keltské legendy například popisují vnitrozemské moře Leothsow, které mělo v panství Lyonesse být.“
Co mohlo potkat Ztracenou zemi a bájné panství Lyonesse? „Možná by stačilo, aby při náhlém vzdutí moře či bouři došlo k protržení úžiny Leothsow, a celou tu zemi skutečně mohla naráz pohltit voda,“ říká McAallister.
„Došlo by k propojení vnitrozemského a vnějšího moře. A za další století by vlny vymazaly zbytky vyvýšenin mezi souostrovím Scilly a Land´s End.“
Pokud ano, muselo by se jednat o obrovské neštěstí a tisíce lidí by utonulo během okamžiku. Přežil by vůbec někdo? Další příběh o Lyonesse tvrdí, že když se přihnalo moře, unikl jen muž jménem Trevilian, který cválal na bílém koni těsně před vlnami. Tak vznikl i erb šlechtického rodu Trevelyanů.
Znamená to tedy, že pokud by se další část artušovských legend z 6. století ukázala jako pravdivá, začneme je konečně považovat za solidní historický pramen? Skrývají se pak někde v mělčinách mezi Land´s End a souostrovím Scilly i trosky bájného Kamelotu?
