Obří kamenné město v kaňonu Chaco v Novém Mexiku osvětlují první ranní paprsky. Přestože sídliště ještě před pár lety tepalo bujarým životem, dnes jsou zdejší domy i rituální shromaždiště prázdná. Proč? Kam se poděli jejich obyvatelé?

Dokazuje snad velké množství radioaktivity v okolí, že Anasaziové před 800 lety odletěli ke hvězdám?

Ve zvířeném prachu se ztrácejí siluety desítek dělníků, kteří do skály hloubí gigantické stavby o výšce až pěti pater.

Tajemná civilizace Anasaziů, která před více jak 1000 let osídlí jihozápadní část dnešních Spojených států, po sobě zanechá ve zdejších kaňonech fascinující kamenná sídliště zvaná puebla.

Domy, které vytesali přímo do skály, jsou přitom rozmístěné v dokonalé souřadnicové síti a jejich okna a dveře podle polohy nebeských těles. Přestože Anasaziové neznají kolo, propojí svá města tisíci kilometry silnic, včetně mostů.

Na vrcholu nedaleké hory navíc vytvoří něco, nad čím zůstává dodnes rozum stát – velmi sofistikovanou astronomickou observatoř. Jak se jim něco podobného podařilo postavit? Pomáhal jim snad při tom někdo? A kam Anasaziové takřka ze dne na den zmizeli?

Sledují pohyb vesmírných těles

Škvírou ve skále probleskne sluneční paprsek a zabodne se jako čepel do spirálovitého terče vytesaného do kamene. Šaman stojící vedle něj se podívá na místo, které paprsek osvítil. Díky důmyslnému zařízení je schopen přesně předvídat pohyb Měsíce i Slunce.

„Na vrcholku hory Fajada Butte, jejíž název můžeme přeložit jako Sluneční dýka, vybudovali Anasaziové unikátní hvězdárnu, díky níž byli schopni sledovat pohyb vesmírných těles,“ upozorňuje americký astronom John Carlson.

Zařízení připomínající jednoduchý počítač využívá zdejší šaman vždy při slunovratu a rovnodennosti, kdy mu první ranní paprsek označí další dny slunovratu.

Tyto znalosti Anasaziové umně zužitkují při stavbě domů ve svých pueblech, jejichž dveře a okna jsou orientována podle slunovratu, a některé dokonce i podle lunárního cyklu.

Pořádají rituály s mrtvými

Obyvatelé Mesa Verde, jednoho z největších anasazijských puebel, které se nachází ve Skalnatých horách v jižním Coloradu, vycházejí ze svých příbytků a shromažďují se venku.

Celé třípatrové sídliště vytesané do skály, které si svým jedinečným vzhledem vyslouží přezdívku Stromový dóm, se totiž právě chystá na tajemný rituál.

„Ten se odehrával v podzemních prostorách kruhovitého tvaru zvaných Kiva, do nichž se sestupovalo po žebříku a kde se nacházela lavice, ohniště a kanál pro přívod vzduchu,“ připomíná americký antropolog Brian Fagan (*1936).

Právě zde pak Anasaziové pořádají podivné rituály, jichž se prý neúčastní jen živí lidé, ale také mrtví, kteří do Kivy přicházejí otvory v podlaze. Je něco takového možné?

Disponovali snad Anasaziové nějakými nám dosud neznámými zařízeními, která byla schopná přivést mrtvé lidi zpátky k životu?

Cestují v šípech z blesků?

Rozlehlý kaňon Chaco zeje prázdnotou. To samé lze říci i o Mesa Verde. Někdy na počátku 13. století se totiž po zdejších obyvatelích slehne zem. „Zavolal si je k sobě Velký duch,“ dozvídáme se z mýtů nedalekého kmene Hopi.

Skutečně Anasaziové odletěli ke hvězdám? Vyloučit to nemůžeme. Podle pověstí totiž za jejich stvořením stál jakýsi hermafroditní bůh ztotožňovaný s nebeskou klenbou. Jeho poslové prý čas od času sestupovali na Zemi ve strojích podobných „šípům z blesků“.

Jednoho dne dokonce obdarovali místního šamana unikátním předmětem, který dokázal přivolat déšť. Fungovala snad hora Fajada Butte nejen jako hvězdárna, ale také jako přistávací plocha a ranvej pro vesmírné lety?

Nebo jí snad byl samotný kaňon, kde je dodnes možné naměřit nevysvětlitelně vysoké hodnoty radiace?