Skip to content

Zpověď ze dna řeky: Jan prý utekl hrobníkovi z lopaty

Podívá se pod sebe. Od vodní hladiny ho dělí tři metry. Něco mu říká, ať tentokrát neskáče. Neposlechne to. Odrazí se, ale podklouzne mu noha. Smrt ho chce chytit do náruče.

Je 11. srpna 1988 a jsme na břehu řeky Orlice u Týniště nad Orlicí.

17letý Jan Boštík pomalu klesá pod hladinu. Jsou tu minimálně dva metry hloubky. Má rozdrcený nebo zlomený čtvrtý, pátý a šestý krční obratel. To ještě není to nejhorší. Mladík si i narušil míchu. Nemůže se ani pohnout.

Poslední vzduchová bublina

„Přišel okamžik, kdy jsem věděl, že mám poslední bublinu vzduchu a budu muset vdechnout vodu a umřít. Otevřel jsem pusu. Když jsem to udělal, řekl jsem si, že je konec,“ líčí Jan. „Nebyl jsem na to připravený – o smrti jsme nikdy nemluvili.

“ Namísto tmy a naprostého konce se ale stane něco jiného. Ví, že je pod vodou, bez vzduchu. Zároveň se ale dívá na dno řeky, kde vidí ležet své tělo.

Byl jsem to stále já

„Zvláštní bylo to, že jsem k němu nic necítil. Neměl jsem potřebu ho zachraňovat a oživovat,“ líčí. Jeho cesta tím ale nekončí. Duše začíná klesat, aniž by s tím mohl cokoliv udělat, jakýmsi černým prostorem.

„Cítil jsem se jako Boštík Jan, celý duševně i duchovně. Normálně jsem myslel, měl pocity – jen jsem neměl fyzické tělo.“ Po chvilce se Jan octl v obrovském růžovožlutém místě.

Pod vodou zažívají lidé někdy velmi podivné věci.
Konečně jsem doma!

„Cítil jsem, že jsem doma, že už jsem tam jednou byl. Byl to krásný pocit.“ Vzpomene si na rodiče – jistě ho budou hledat. Touha zůstat „doma“ je ale silnější. Pocítí přítomnost někoho dalšího. Je to velké světlo, které má tvar postavy.

„Okamžitě jsem věděl, že je to Ježíš Kristus!“ Jenže jak? Mládenec je nadšený motorkář žijící v době socialismu. Zajímá ho metal a děvčata. A o Ježíšovi, dle jeho vlastních slov, do té doby nikdy neslyšel!

Náruč plná lásky

„Vzal mě do náruče a objímal jako malé dítě. Bylo to velmi intimní a plné lásky. Takový pocit jsem nikdy dřív nezažil. Znovu to prožiju až v nebi,“ míní Jan. Před očima se mu mezitím promítne několik, vesměs negativních, okamžiků života.

„Čím chceš obhájit svůj život?“ Tuhle otázku mladík spíše pocítí. A zjistí, že nemá co říct.

Zpátky mezi živými

„Když tíživý pocit odešel, rozhodl jsem se, že tam zůstanu,“ vzpomíná. Vydá se dál. Zdá se, že se ten abstraktní prostor rozděluje na dva směry. V tu chvíli ale cítí, že nemůže dál. „Vrať se, ještě není tvůj čas,“ sdělí mu Ježíš. „Vzal mě zvláštní silou a najednou mě vrátil do mého těla,“ popisuje Jan návrat mezi živé. Kamarád právě jeho tělo vytahuje z vody.

Patříte i vy mezi ty, kteří se již někdy topili?
Mladíkova proměna

Pro Jana nastal boj o život. „Toužil jsem po návratu do nebe,“ přiznává. Z bezstarostného motorkáře se najednou stane mladý muž hledající svou životní cestu v náboženství. Začne se zajímat o okultismus.

„Nenašel jsem tam ale logiku věci a hlavně tu krásnou nepodmíněnou lásku,“ vysvětluje. Jeho život se proti dřívějšku obrátí naruby.

Nechápu, proč jsem se dřív vysmíval

„Nechápu, proč jsem se jednu dobu křesťanství tak vysmíval, celý můj zážitek mi zapadl do kompletní mozaiky ve chvíli, kdy jsem si přečetl bibli,“ říká dnes. Našel svou cestu. „S Ježíšem jsem mluvil v modlitbách,“ tvrdí. Zpátky by prý neměnil. Dnes již 43letý Jan Boštík si uvědomuje, že všechno jednou skončí. A doufá, že se vrátí „domů“. Jan Boštík, David Vojtíšek

Kdo je Jan Boštík?

Od osudného skoku do Orlice a fatálního úrazu krční páteře zůstal Jan Boštík na vozíku.

Vystřídal několik zaměstnání, v současné době je jeho pracovní náplní internetová reklama a online marketing. Miluje cestování, pestré a zdravé jídlo, dobrý spánek a RC modelařinu. S manželkou Ivetou má dceru Kristýnu.
Foto: PX FUEL
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky zázraky Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články