Je 26. prosince 2004. V Evropě a různých dalších částech světa klesají teploty, a tak se stejně jako každou zimu vydávají tisíce turistů zahřát na pláže Thajska, Srí Lanky a Indonésie. Chtějí utéct mrazům, užít si tropický ráj.
Netuší ale, že i tady budou muset brzy utíkat, a že se to mnoha z nich nepovede…
Nejsmrtonosnější vlny tsunami v dějinách smetou vše, co jim stojí v cestě. Během pouhých několika hodin umírá 230 000 lidí.
Obří vlny způsobí zemětřesení ukazující na Richterově škále drtivou sílu 9,1. Je s podivem, že moderní seizmologické přístroje nedokáží nic takového předvídat, nikdo není varován… nebo ano? Zde ožívají konspirační teorie.
O nebezpečí prý ví ředitel organizace NOAA (National Oceanic Atmospheric Administrations, americká vládní organizace zodpovědná za kontrolu podnebí a životního prostředí – pozn. red.) Charles McCreery.
Podle svých slov se pokouší ohrožené státy kontaktovat, avšak nedaří se mu navázat spojení! Kdo naopak v oblasti připraven je, to je americké námořnictvo.
Krátce po úderu tsunami má být na místě 2000 mužů, s rozkazem částečně obsadit území s bohatými zásobami nafty. Indonéští záchranáři zasahující na místě navíc objeví něco zvláštního – radioaktivní vodu. Mohlo tak jít snad o něco jiného než o přírodní katastrofu?
Padouch, nebo hrdina?
Podle konspirátorů vyvolal celý průšvih jaderný výbuch, vykonaný na příkaz tehdejšího prezidenta USA George Bushe ml. (*1946).
Ten je těsně předtím podruhé zvolen prezidentem USA a prý mu jde o přibrzdění rostoucích východoasijských ekonomik, smetení zdejších teroristických organizací a posilnění své pozice coby hrdiny, který vyrazí oblasti na pomoc. Využití tzv.
tsunami bomb zkoumá už během 2. světové války armáda Nového Zélandu. Údajně se snaží pomocí umělých podmořských výbuchů vytvořit obrovské přívalové vlny a výsledky jejích pokusů podle spekulací velmi zajímá zejména Amerika.
Už v roce 1997 varuje tehdejší ministr obrany USA William Cohen (*1940) před novým typem ekoterorismu, jehož zbraněmi budou „úpravy podnebí, spouštění zemětřesení či sopečných erupcí. To vše ovládáno na dálku“.
Podařilo se snad ničivou zbraň sestrojit samotným Američanům? Mohli ji bez skrupulí otestovat roku 2004 na nevinných příslušnících cizích národů? Již měsíc před osudným 26. prosincem dochází na pobřeží Tasmánie k hromadným úhynům delfínů a velryb.
I to je prý důsledek uměle vyvolaných výbuchů! Podle alternativní teorie ale za jaderným výbuchem nestojí USA, nýbrž Indie, závodící v nukleárním zbrojení se sousedním Pákistánem. Šlo o neopatrné manévry, či cílenou demonstraci síly?
Nebo si zkrátka někteří lidé nechtějí přiznat, že na přírodu jsme stále krátcí a že nás může kdykoliv dostat?
