Polské město Gdaňsk má bohatou a dramatickou historii. Není se čemu divit, že toto sídlo na pobřeží Baltského moře je spojováno i s mnoha záhadami a ukrytými poklady. Královské zlato, bájné poklady rytířů i otazníky, které zde zanechala druhá světová válka. Co všechno ještě čeká v Gdaňsku na objevení?
Díky svojí strategické poloze a obchodnímu významu byl Gdaňsk bohatým městem. Přispívala k tomu i jeho poloha coby důležitého přístavu. Platilo to od nepaměti až po moderní dobu.
Ostatně, význam města v minulých stoletích dokládá i rekonstruované historické jádro s řadou významných památek.

Královna i bohatí měšťané
Příběh o ukrytém pokladu nedozírné ceny je spojován například s polskou královnou Jadwigou (1266-1339). Po její smrti mělo být velké množství královského zlata a uměleckých předmětů ukryto právě v Gdaňsku.
Tvrdí se, že klíč k nalezení pokladu je skrytý v tajných značkách u nejstarších vyobrazení města. To, že je to klíč dobře ukrytý, dokládá fakt, že poklad královny Jadwigy zatím nebyl nalezen.

Bohatstvím však oplývala nejen královská pokladna. Ani měšťané Gdaňsku nežili z ruky do úst a díky námořnímu obchodu velmi zbohatli. I oni si měli v podzemí města ukrýt poklad, prý na horší časy.
Ty dozajista přišly, ale poklad, potažmo cesta k němu, se zatím rozplynuly v čase a zapomnění.
Na souši i pod vodou
Jisté naděje vzbuzuje i pátrání po pokladu Řádu německých rytířů. Bojovní mniši město dlouhou dobu ovládali. Jak potvrdili i historikové, rovněž oni neměli hluboko do kapsy.
Poklad německých rytířů by byl jistě ozdobou místního muzea, pokud ho ovšem nenajdou dříve soukromé osoby, které před úctou k historickému kulturnímu dědictví dávají absolutní přednost finančnímu profitu. Kde hledat ztracené poklady? Na souši, ale i pod vodou.

Ve druhém případě je slibnou lokalitou řeka Motlawa, která protéká městem. Již v minulosti se z jejího dna podařilo získat řadu zajímavých artefaktů. Samostatnou kapitolou jsou pak i cennosti ukryté v Gdaňsku v období druhé světové války. To už by byl jiný příběh, o kterém zase někdy příště…