Slečna J. M. Biggs se roku 1908 prochází u řeky Stour v anglickém Hampshiru, když si všímá postavy muže naklánějícího se nad vodu. Asi vyhlíží loď, myslí si, ale jakmile se k němu přiblíží, málem omdlí.
Ten člověk nemá hlavu! Přízrak zmizí, a slečna Biggs se třese ještě v roce 1939, kdy o něm vypráví do novin…
Může to znít zvláštně, ale jako kdyby byla Anglie pro bezhlavé duchy tou nejlepší destinací. Oproti zbytku světa je zde můžeme počítat téměř na desítky a téměř vždy jsou bráni za špatné znamení. Např.
roku 1880 má oráč Charles Walton z vesnice Alveston spatřit devět večerů po sobě přízračného psa. Děje se tak vždy pozdě večer, při návratu domů z práce, přičemž při poslední cestě doprovází psa bezhlavá žena v hedvábných šatech.
Druhý den se Walton dozvídá, že jeho sestra zemřela. Reverend Sabine Baring-Gould (1834–1924) zase roku 1890 píše o příběhu tuláka, který přespával ve stodole v obci Dalton.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
