Přírodovědné muzeum v Londýně po 2. světové válce získalo vzácný a velice nebezpečný exponát. Nádherně zbarvený drahokam, který by bylo možné prodat za vysokou cenu, byl muzeu věnován. Nikdo jiný ho totiž nechtěl, neboť svým vlastníkům přináší jen utrpení a zkázu.

Říká se mu Klenot zármutku nebo také Purpurový safír z Dillí. Ve skutečnosti však jde o ametyst a jeho původ není zcela znám.

V roce 1857 byl během velkého indického povstání kde uloupen britským vojákem z chrámu Indry, hinduistického boha válek a počasí, což se prý stává příčinou kletby, která sice není smrtelná, ale každému dalšímu majiteli přináší jen smůlu a žal.

To na vlastní kůži poznává již první kupec drahokamu, britský plukovník W. Ferris. Brzy po odkoupení ametystu stihne jeho rodinu řada zdravotních a finančních potíží. Jde o projev kletby?

VŽDY SI NAJDE CESTU ZPĚT

Nejznámějším majitelem šperku je anglický spisovatel a vědec Edward Heron-Allen (1861–1943), který opakovaně tvrdí, že ametyst je „hrozně prokletý“. Sám se drahokamu při mnoha příležitostech snaží zbavit a pokouší se ho darovat blízkým přátelům.

Ti mu ale klenot velmi rychle vracejí, protože i jim přináší jen neštěstí. V jednom případě je příjemcem zpěvačka, která po obdržení kamene ztrácí hlas. Poté, co Heron-Allen utrpěl další ztrátu, hodil kámen do Regentského kanálu v Londýně.

Ale i tentokrát si prokletý klenot najde cestu zpět. Vědci ho o pouhý měsíc později vrací pouliční obchodník poté, co mu jej prodal jistý dělník. Je snad nemožné se kamene zbavit?

Po smrti Heron-Allena kámen jeho dcera věnuje londýnskému Přírodovědnému muzeu, které ho dodnes vystavuje.