Umírající často tvrdí, že si pro ně přišli již zemřelí příbuzní. Vědci to vidí jako halucinaci, která má usnadnit umírání a navodit pocit, že na druhé straně na nás někdo čeká.

Jak ale vysvětlit případ ženy, která ve své vizi spatřila sestru, o jejíž smrti neměla ani tušení?

Britský fyzik z Královské vysoké školy v Dublinu a parapsycholog sir William Barrett (1844–1925) je prvním odborníkem z vědeckých kruhů, který se zabývá vizemi pacientů na smrtelné posteli.

Později také dospěje k přesvědčení, že nejde o pouhé halucinace, jak tvrdí mnoho jeho kolegů.

K výzkumu zážitků blízké smrti by se zřejmě nikdy nedostal nebýt příběhu, který si jedné noci vyslechl od své manželky, v té době pracující v nemocnici jako porodní chirurg.

Oné noci se žena vrátí unavená z práce a v hlavě se jí přehrávají děsivé scény z operačního sálu, které se během uplynulého dne odehrály a které převypráví svému muži.

Bylo to 12. ledna 1924 a na sále ležela slábnoucí Doris, pacientka po masivní ztrátě krve, k níž došlo při komplikovaném porodu. Dítě se narodilo zcela zdravé, ale ženě lékaři nedokázali pomoci.

Čekají u jejího lůžka a bezradně přihlížejí, jak ji opouští život. Vtom pacientka začne popisovat scénu, kterou vidí jen ona sama. Nejdřív líčí překrásný jas či záři a nádherné bytosti. Podařilo se jí nahlédnout na onen svět?

Chtějí, abych žila

Očima těká po místnosti a pak se začne soustředit jen na jedno místo. Po chvilce radostně vykřikne: „Proč? To je táta! Je tak rád, že přicházím, je tak rád.

Bylo by skvělé, kdyby můj muž mohl jít také.“ Zatímco stále komunikuje s lékařem a vnímá ho, hovoří také o přítomnosti svého zemřelého otce a dalších mrtvých příbuzných.

Zdá se, že mezi nimi probíhá rozhovor o tom, zda by s mrtvými měla zůstat, nebo se vrátit a zůstat s jejím právě narozeným dítětem. Zatímco ona by ráda zůstala na onom světě, její mrtví příbuzní zastávají opačný názor.

Takový rozhovor zcela jistě vystihuje vnitřní dialog umírající matky, která si na jednu stranu přeje konec svého utrpení, na druhou stranu ji podvědomí motivuje, aby bojovala o život a zůstala se svým potomkem. Může být vize Doris odrazem jejích vlastních myšlenek?

Nic neměla vědět!

Události dostanou nečekaný spád poté, co se ve tváři Doris objeví překvapený a velmi zmatený výraz. Není pochyb o tom, že cokoliv vidí, vnímá naprosto zřetelně jako realitu.

Zmatená je v tomto okamžiku proto, že spatří někoho, koho mezi mrtvými rozhodně neočekává. Po boku zemřelého otce se objeví její sestra Vida. „Má s sebou Vidu,“ zvolá, otočí se ke své lékařce a opakuje:

„Vida je s ním!“ Její sestra Vida je skutečně mrtvá, zemřela tři týdny před touto událostí. Jenže k Doris se tato informace nikdy nedostala.

V obavách, aby se zdravotní stav těhotné ženy nezhoršil, rodina zprávu o úmrtí Vidy pečlivě tajila, a Doris tak žila v přesvědčení, že je její sestra v naprostém pořádku. Proto se také tvářila tak zmateně, když ji spatřila ve své vizi.

Může být toto rodinné setkání na onom světě důkazem, že šlo o autentický zážitek a nikoliv pouhou halucinaci?