Vraždu z roku 2002 by se jihoafrickým policistům možná nikdy nepovedlo objasnit, neboť mají od samého počátku vyšetřování jen velmi málo stop.
A možná právě proto se duch zavražděného rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou a vraha donutit, aby se k činu přiznal.
V červenci roku 2002 na severu Jihoafrické republiky žene místní pastevec svá zvířata kolem vesnice Tsuvulani, když narazí na ohořelé lidské tělo.
Vzápětí se rozjíždí vyšetřování, jehož cílem je nejen odhalit identitu mrtvého, ale také dopadnout toho, kdo je za jeho smrt zodpovědný. Když vyjde najevo, že mrtvým mužem je osmadvacetiletý Bob Ruel Baloyi, podezření padne na jihoafrickou mafii.
Baloyi je totiž bratrem šéfa místního oddělení pro odhalování organizovaného zločinu. Jedna z prvních vyšetřovacích verzí tedy pracuje s domněnkou, že jde buď o osobní mstu, nebo vzkaz policejnímu oddělení, které si zřejmě zahrává s ohněm.
Pak se objeví ještě jeden možný motiv. Krátce před svou smrtí si mladý muž půjčil větší obnos peněz. Ty ale nejsou nikde k nalezení. Nelze tak vyloučit, že šlo „jen“ o loupežné přepadení.
Přiznej se, nebo zemřeš
Skutečnost je ovšem taková, že za vraždou stojí trojice mužů z nedaleké vesnice. Jedním z nich je devatenáctiletý vysokoškolský student John Nkuna, který později před soudem nedokáže objasnit, co ho k činu vedlo.
Pozůstalí se tak nikdy nedozvědí, proč Nkuna a jeho dva kumpáni ve věku 16 a 23 let osudného dne Baloyie unesli, svázali ho kusy látek, zbili a poté polili 15 litry benzinu a zapálili.
Policie v případu od začátku vyšetřování nemá mnoho stop. A možná by vražda zůstala bez objasnění, kdyby se o odhalení zločinců nepostaral Baloyi sám. Jeho duch prý záhy po vraždě začne navštěvovat Nkunu.
Ten ve snaze zbavit se ho dokonce prchá na opačnou stranu země do Johannesburgu. Ani tam ale před svým pronásledovatelem z onoho světa nenajde úkrytu. Každou noc prý slýchá Baloyiův strašidelný hlas, jak k němu promlouvá.
„Jen řekni mé rodině, že jsi ty ten, kdo mě zabil, a budeš zase klidně spát,“ nabádá ho hlas mrtvého muže. V opačném případě prý Nkuna „půjde za ním“. Skutečně Jihoafričanovi vyhrožoval duch jeho oběti smrtí?
Chtěl klid, vězení už nikoli
Naléhání ducha a jeho hrozby muže přesvědčí, aby se vrátil domů a navštívil rodinu zavražděného. Té se pak ke všemu přizná a následně je i se svými dvěma kamarády zatčen a postaven před soud. Tady ale otočí a začne tvrdit, že muže nezabil a že je nevinen.
Kde je tedy pravda? A proč obžalovaný po svém přiznání zase otočil? Možná mu po doznání u rodiny oběti dal duch zavražděného skutečně pokoj, a tak se pokusil své prohlášení vzít zpět a zachránit se před vězením. To mu ale nevyšlo.
Soud nakonec Nkunu, jehož mobilní telefon se našel na místě činu, pod tíhou důkazů a jeho vlastního přiznání, pošle za vraždu Baloyie do vězení na 15 let. Možná to byl spíše strach, že stejně bude dříve nebo později odhalen.
Nkuna si totiž musel uvědomovat chyby, které udělal a bezpochyby věděl, že policie ho kvůli jeho telefonu na místě vraždy, brzy navštíví. Stres z čekání na to, kdy mu muži zákona začnou bušit na dveře, se tak mohl projevit ve formě sluchových bludů. Nebo k němu skutečně promlouval duch?