V Irském moři mezi Anglií, Skotskem, Irskem a Walesem se nachází ostrov Man. Samosprávné území nespadající do Velké Británie, ale patřící pod britskou korunu. Jde o tak trochu tajemné místo s bohatou historií a vlastní svébytnou kulturou.
A také se svými záhadami, mezi které patří i příběhy o tajemném tvorovi jménem buggane. Co se o něm na ostrově povídá?
Pod horou Greeba se ozývá ťukání kladiv a bouchání prken. Právě zde, na odlehlé louce uprostřed ničeho, staví skupina mnichů a pracantů z nedaleké vesnice svůj nový kostel.
Věří, že Bůh je sem přivedl, aby mu tu založili nový svatostánek, a neustanou, dokud jejich práce nebude hotová. Jenže v místních kopcích žije něco, co se s novými nezvanými návštěvníky nehodlá smířit.
Když práce utichnou a na kraj padne tma, připlíží se mohutný stín a shodí z kostela nově položenou střechu. Vše se opakuje ještě několikrát: Lidé vždy položí novou střechu, načež ji neznámý tvor zase shodí.
Až jednou v kostele zůstane mladý krejčí z vesnice, který zlého tvora zvaného buggane přelstí a zahubí. Právě tento příběh starý možná i pár staletí je důkazem, že buggane je součástí manského folklóru už pořádně dlouho. Žil v tamních kopcích opravdu nějaký neznámý tvor?
Škodí lidem
Projíždět se po ostrově Man je až pohádkový zážitek. Snad nikde jinde totiž není tak silně zakořeněná víra v pohádkové bytosti, jako jsou například víly.
Ostatně na ostrově lze narazit na řadu stromů vyzdobených malými zdobenými dveřmi nebo třeba na vílí most, kde se mají tyto bytosti zjevovat. Jenže vedle nich tu kolují také mnohem tajemnější příběhy.
Příběhy o přízracích, duších zemřelých zjevujících se nejen za úplňku nebo o mohutném dvounohém tvorovi, který se má ukrývat ve skrytých jeskyních a nepřístupných stržích.
Buggane, jak zní jméno tohoto zvláštního lokálního kryptida, nejvíce svým vzhledem i chováním připomíná skandinávské trolly – škaredá a povětšinou hloupá stvoření, která lidem častěji škodí, než pomáhají.
A podobně jako o trollech ve Skandinávii, i o bugganech na ostrově Man se vypráví mnohé zvěsti už stovky let.
Skutečný kostel
V úvodu zmíněný příběh je zajímavý tím, že kostel, kde se mělo vše odehrát, je dnes na ostrově dobře známou lokalitou. Jde o ruinu bez střechy nacházející se hned vedle jedné z hlavních silnic.
Atmosféra toho prastarého místa je skutečně silná a mnoho tamních obyvatel tvrdí, že za některých větrných nocí se z něj ozývá zvuk připomínající vytrhávání zatlučených prken.
Jenže pro mnoho lidí buggane nebyl a často stále není jen legendou připomínající se přízračnými zvuky, ale reálný tvor z masa a kostí. „Je pokrytý hřívou hrubých černých vlasů.
Má oči jako pochodně a třpytivé ostré kly,“ napsala o tomto tvorovi slavná manská folkloristka a autorka Sophia Morrison (1859–1917). A současní badatelé upozorňují, že příběhů o obřím chlupatém kryptidovi je v manské historii mnohem víc.
Manský bigfoot?
Jeden z nejslavnějších příběhů vypráví o obrovitém mýtickém hrdinovi jménem Finn McCool, který prý s jedním bugganem bojoval poté, co se usadil poblíž vesnice Cregneash.
Buggane sice vyhrál, ale protože se k smrti bojí vody, Finnovi se podařilo uprchnout do Irska. Další historky zase hovoří o ochlupeném tvorovi, který škodil jedné vesnici nebo o jiném, který se dokonce omylem – navzdory svému strachu z vody – dostal na loď.
Ačkoliv většina badatelů dnes nepochybuje, že jde jen o legendy, objevují se i spekulace, zda na nich nemůže být něco pravdy. Buggane by podle jedné hypotézy mohl být jen další variantou severoamerického bigfoota nebo himalájského yettiho.
Ostatně i v nedalekém Skotsku mají tajuplného greymana – šedého muže. Mohlo by na jeho existenci být něco pravdy? Nebo jde jen o další bájnou bytost z prastarých mýtů a legend?
