V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti.
Mnozí návštěvníci, již muzea navštíví, pak nemůžou klidně spát a mají noční můry! Jako by si z nich domů odnesli něco zlého…
Glore Psychiatric Museum ve městě Saint Joseph v americkém Missouri je otevřeno v roce 1968 poté, co tato budova dlouhá léta fungovala jako psychiatrická léčebna. Její děsivou atmosféru zde cítí každý návštěvník.
Není to však způsobeno pouze vystavenými předměty, pocházejícími právě z někdejší psychiatrické léčebny. Muzeem se totiž mají pohybovat duchové utýraných psychicky labilních pacientů.
Psychiatrie byla v 1. polovině 20. století pochopitelně na zcela jiné úrovni, než je dnes. Lékaři tehdy pacienty podrobovali velmi bolestivým procedurám, o kterých si mysleli, že by nemocným mohli pomoci.
Jaké léčebné postupy dodnes připomínají předměty vystavené v Glore Psychiatric Museum? Co vše museli pacienti snášet?
Vyběhejte ze sebe ďábla!
„Jedním z nejnápadnějších vystavených předmětů je obrovské běhací kolo, které je podobné tomu, co mají křečci v akváriu.
Právě sem umisťovali ty pacienty, kteří tvrdili, že je posedl ďábel,“ vysvětluje ředitel muzea Scott Clark. Doktoři prý pacienty do kola posílali až na 48 hodin, aby ze sebe toho „ďábla“ vyběhali.
Není tak divu, že se během toho někteří káceli k zemi a umírali vyčerpáním. V současnosti je mnoho svědků, kteří tvrdí, že se při jejich návštěvě muzea toto velké kolo samo od sebe roztočilo.
Upozorňují snad na sebe přízraky těch, kteří se na tomto kole uběhali až k smrti?
„Uklidňovací“ židle
Další děsivou vzpomínkou na utrpení někdejších pacientů jsou tzv. uklidňovací židle. Na ně lékaři přivazovali pacienty klidně až na šest měsíců a pravidelně do nich řezali tak, že krváceli!
„V tomto případě totiž doktoři měli za to, že některé mentální poruchy jsou způsobeny nadměrným množstvím krve v mozku. A tím, že do pacientů řezali, si mysleli, že je vyléčí,“ hovoří dál ředitel muzea.
Sezení na uklidňovacích židlích tak samozřejmě ne každý přežil. V místě, kde jsou dnes tyto židle umístěny, se prý často z ničeho nic objevují kaluže krve, které pak po chvíli zase mizí.
K vidění zde však nejsou pouze předměty, ale například i obsah žaludku jednoho z pacientů. V něm je 453 hřebíků, 105 vlásenek, 115 špendlíků a různé šrouby, knoflíky, háčky, cvočky a jehly.
Snědl to všechno dobrovolně, nebo byl tento „oběd“ další drsnou léčebnou metodou psychiatrů?