Spiritistické seance, rituály a komunikace s neznámými entitami. Okultní a esoterická učení nemusí být vždy jen výhradou prakticky neznámých podivínů.

Mnohdy je za své přijímaly i slavné umělecké osobnosti, což dokládají třeba díla britského spisovatele Arthura Conana Doyle.

V dějinách Británie najdeme jen málo autorů tak zapálených do spiritismu a všeho, co s ním souvisí, jako byl slavný spisovatel Arthur Conan Doyle (1859–1930).

Muž, který se inspiruje výpravami anglického plukovníka Percyho Harrisona Fawcetta (1867–1925) a vytváří legendární Ztracený svět, bájnou zemi, ve které stále přežívají prehistorické živočišné druhy.

A také muž, který dává světu geniálního detektiva Sherlocka Holmese. Právě v postavě Holmese lze vidět Doyleův protiklad, protože zatímco detektiv spoléhá na logiku a dedukci a v nadpřirozeno nevěří, Doyle je zapáleným okultním teoretikem i praktikem.

„Sir Arthur tvrdil, že komunikoval s duchy mnoha velkých mužů. Později dokonce vyjádřil přání, aby byl vzpomínán pro jeho práci v oblasti spiritismu spíše než pro jeho romány,“ vysvětluje polský publicista Andrzej Diniejko. Co všechno se o jeho vztahu k nadpřirozenu povídá?

Spor s iluzionistou

Doyle je především neúnavným propagátorem spiritismu. Za dalšími zkušenostmi se světem duchů vyráží i mimo Anglii. Svět mrtvých studuje v Austrálii, na Novém Zélandu, a dokonce i v jižní Africe, kde se setkává s domorodými kmeny.

Stává se podle vlastních slov svědkem celé řady nadpřirozených jevů! Kromě kontaktu se záhrobím například jasnozřivosti nebo telepatie. Skutečně se během svých cest dostává k tajemstvím, která jsou většině lidí nedostupná?

Známý je také Doyleův velký spor se slavným maďarsko-americkým kouzelníkem Harrym Houdinim (1874–1926).

Houdini, který je zpočátku také nakloněn spiritismu, po čase usuzuje, že je to všechno jeden velký podvod, a vedle svých show se zabývá mimo jiné také tím, že pomáhá s usvědčováním podvodníků, kteří na falešných seancích vytahují z důvěřivých lidí peníze.

Uzavřou morbidní dohodu

Jenže Doyle je přesvědčený, že vedle podvodníků existují skutečně nadaná média, která doopravdy dokážou komunikovat se záhrobím. S Houdinim na toto téma vede dlouhé disputace, které nakonec ukončí jejich letité přátelství.

Ve sporu oba pánové zůstávají až do Houdiniho tajemné smrti v roce 1926. I konec Doyleova života je ale spojený s velkou záhadou. Nějaký čas před tím totiž autor uzavírá dohodu se svou ženou.

Společně si domlouvají způsoby komunikace poté, co jeden z nich zemře.

Pět dní po jeho smrti v červenci roku 1930 se v londýnské hale Royal Albert stává početné publikum svědkem, jak s duchem Doylea hovoří anglické médium Estelle Roberts (1889–1970).

„Tvrdila, že viděla jasnozřivě Conana Doyla sedět na prázdné židli. Tlumočila prý i některé zprávy, které posílal, ty však slyšela jen jeho žena a lidé v první řadě,“ dodává Andrzej Diniejko. Opravdu poslal celoživotní spiritista tímto způsobem svůj poslední vzkaz živým?