Huanchaco je oblíbené letovisko ležící u Trujilla, třetího největšího města Peru. Kromě zlatavě zářivých pláží a azurového moře je ale známé ještě kvůli místům zahaleným do mnohem pochmurnější palety barev. Jaké to jsou? Černá jako smrt.

Hnědá jako hlína čerstvě vykopaného hrobu. Šedá jako lebky a kosti dětí, které zde byly kdysi dávno, kolem roku 1400, krutě zabity a obětovány.

Tým peruánských archeologů tu napočítá ostatky celkem 227 dětí, přičemž číslo nemusí být konečné. Jde o dosud největší objevené rituální dětské pohřebiště.

Jejich tělíčka leží obrácena tváří k Tichému oceánu, na některých z nich ještě jsou zbytky kůže, vlasů a také jakési podivné stříbrné klapky na uši či náušnice. Podle expertů se věk zavražděných pohyboval v rozmezí 4 až 14 let.

„Druhé takové místo na světě nenajdete, je to skutečně největší naleziště dětských ostatků, které kdy bylo objeveno,“ říká vedoucí archeologických prací Feren Castillo z Národní univerzity Trujillo. „Je to děsivé.

Kamkoliv do země rýpnete lopatou, tam najdete dětské tělo.“ Proč muselo tolik bezpochyby nevinných dětí zemřít?

Bůh se zlobí

Obětní masakry má na svědomí kultura Chimú, která vládla pacifickému pobřeží Peru od 10. do 15. století, kdy jejich území dobyli Inkové. Nejvyšším božstvem, které uctívali, byl Měsíc zvaný Siči Shi.

Chimú ho považovali za mnohem mocnějšího než Slunce, protože je na obloze vidět ve dne i v noci. Věřili, že vládne počasí, a tudíž má vliv na úrodu. A to je v té době pro místní obyvatelstvo obrovský problém.

Neustálé silné přívalové deště a záplavy ničí veškeré vypěstované plodiny. Že je vše způsobeno meteorologickým jevem zvaným El Niňo, o tom samozřejmě Chimú nemají ani tušení. Myslí si, že se na ně bohové zlobí.

A tehdejší zvyky nabízí jen jediný způsob, jak si je usmířit – skrze oběti. Mnoho obětí…

Šílenství prastarých kultur

Nahněvaný bůh se nezklidní jen tak snadno. Chimú to zkoušejí napřed s hospodářskými zvířaty a ptáky. Nic se nezmění, deště pokračují dál. Měsíc Shi se nespokojí ani s balíky bavlny či nabídkami ovoce a chichy, jihoamerického alkoholového nápoje.

Na řadu přicházejí dospělé lidské oběti. Americký antropolog Haagen Klaus věří, že jelikož řádění přírodních živlů neukončí ani jejich krev, zbývá poslední možnost. Dát bohu to skutečně nejcennější, co každé lidské společenství má. Své děti.

A tak můžou archeologové o stovky let později nalézt i malé stopy vedoucí k dětským kostrám zakopaným v zemi. Navěky se otiskly do podmáčené půdy.

Pochod smrti má trasu od hlavního střediska Chimú, města Chan Chan, až do Huanchaca, konečné stanice jejich krátkých životů. Popis smrti dětí není čtení pro slabé povahy.

Hrudní koše jsou otevřené, rozřezané uprostřed, zřejmě proto, aby z nich kněží mohli vytáhnout jejich srdce. Můžeme jen doufat, že ve chvíli těchto hrůz už netlouklo…  

Překonání smutného rekordu

Huanchaco není jediným dětským rituálním pohřebištěm v Peru. Dřívějším kandidátem na ponurý primát „místa s nejvíce obětovanými dětmi na světě“ bylo naleziště Las Llamas, rovněž ležící v okolí Trujilla.

V dubnu 2018 tu archeologové objevují 140 kostřiček a také zbytky 200 mláďat lamy. Podle všeho byly tyto děti a zvířata Chimú zabity ve stejný den. Proč právě tato kombinace obětí? Profesor Gabriel Prieto z Národní univerzity Trujillo k tomu řekl:

„Děti představují budoucnost, proto je Chimú bohům dávali, jako to nejdražší, co mají. A lamy byly pro místní také mimořádně důležité – žádná jiná tažná zvířata tam neměli.“ Děti leží v hrobech opět natočeny hlavou k Tichému oceánu, lamy směrem k pohoří Andy.

„Jde o jasné důkazy, že na území Peru docházelo k masovým rituálním vraždám dětí.

Podobné zprávy máme i z jiných částí světa, ale tam je obtížné určit, jestli přehánějí, nebo ne,“ komentuje nálezy Američan Jeffrey Quilter, ředitel muzea archeologie a etnologie Harvardovy univerzity.