V srpnu 1962 otřásla světem zpráva o náhlé smrti Marilyn Monroe, jedné z největších hollywoodských hvězd všech dob. Nalezena bez života ve svém domě, pouhých 36 let stará, zanechala za sebou spoustu nezodpovězených otázek.
Bylo to nešťastná náhoda, sebevražda, nebo snad něco mnohem temnějšího? Ponořte se s námi do podrobností osudné noci a prozkoumejte zvláštní nesrovnalosti, které případ dodnes obestírají.
První, kdo si všiml, že je něco špatně, byla hospodyně Eunice Murrayová (1902–1994). Vzbudila se ve tři ráno a zjistila, že v ložnici její dlouholeté šéfové Marilyn Monroe se pořád ještě svítí.
Pod dveřmi byl natažený kabel od telefonu. To bylo neobvyklé, protože filmová hvězda nechávala telefony na noc na chodbě. Murrayová na ni zaklepala. Žádná odpověď. Zkusila tedy vzít za kliku, ale dveře byly zamčené.
To ženu vyděsilo, a tak vyšla ven a pohrabáčem otevřela okenice do ložnice. Monroe ležela nahá v posteli, přikrytá dekou a obličejem dolů, s telefonním sluchátkem v ruce.
Murrayová v panice zavolala hereččině psychiatrovi Ralphu Greensonovi (1911–1979). Ten rychle přijel, rozbil okno pokoje a skrz mříže se protáhl dovnitř. Jeho obavy se potvrdily – herečka byla mrtvá.
Na nočním stolku se válela spousta prášků na předpis. Bylo 5. srpna 1962 a Hollywood právě přišel o svou nejslavnější ikonu. Zemřela v pouhých třiceti šesti letech.

Poslední slova po telefonu
Před čtvrtou na místo přijel ještě hereččin doktor, ale mohl už jen konstatovat smrt. Teprve on asi po hodině zavolal policii. Ráno už byla luxusní španělská rezidence poblíž Los Angeles, kterou Monroe teprve nedávno koupila, plná novinářů.
Podle policejní pitvy měla herečka v krvi vysokou dávku látek z prášků na spaní a na úzkosti. Vyšetřovatelé konstatovali, že šlo pravděpodobně o sebevraždu. Hereččini přátelé tomu nemohli uvěřit.
Vždyť nepůsobila nijak sklesle, studio jí obnovilo smlouvu na natáčení filmu, vyprávěla o svých plánech na cestu do Mexika a s kamarádkou se domlouvala, že půjdou do kina!
Poslední, kdo s ní mluvil, byl nejspíš herec Peter Lawford (1923–1984), švagr tehdejšího prezidenta Spojených států Johna F. Kennedyho (1917–1963).
Lawford jí kolem osmé večer volal a zval ji na party, ale Monroe mu řekla, že jí není dobře. Rozloučila se prý slovy:
„Pozdravuj Pat, pozdravuj prezidenta a pozdravuj i sebe, protože jsi fajn člověk.“ Tento rozhovor, byť zdánlivě nevinný, se později stal předmětem mnoha spekulací, zejména s ohledem na údajné vztahy Marilyn s oběma bratry Kennedyovými.
Ne tak skvělý život
Hereččin život nicméně nebyl tak rozjásaný, jak by se z výpovědí přátel mohlo na první pohled zdát. Za zářivou fasádou se skrývala složité osobnost plná vnitřních bojů a zklamání.
Její poslední dva filmy nebyly zrovna úspěšné a studio jí na chvíli zrušilo smlouvu, protože často na natáčení chodila pozdě nebo vůbec. Ačkoliv byla symbolem krásy a smyslnosti, po osobní stránce toužila po naplnění v rodině.
Snažila se stát matkou, ale žádné z jejích těhotenství nedopadlo dobře, což ji nesmírně trápilo.
Také se pokoušela kontaktovat svého otce, který se k ní už od jejího narození nehlásil, ale ten ji neustále odmítal, což zanechalo hlubokou ránu v její duši.
A především celý život bojovala s duševními obtížemi, které se v poslední době zhoršovaly.

V minulosti je „řešila“ hlavně alkoholem, ale ani ten nepřinášel trvalou úlevu. V posledním roce strávila nějaký čas v psychiatrické léčebně, ale těžko říct, jestli to pomohlo k trvalému zlepšení jejího stavu.
Bojovala s chronickou nespavostí a úzkostmi, které ji donutily spoléhat se na silné léky. Její osamělost a izolace, navzdory obrovské popularitě, byly čím dál zjevnější a jen podtrhovaly tragický kontrast mezi veřejným obrazem a soukromou realitou.
Smrt Marilyn Monroe dodnes zůstává jedním z největších nevyřešených mystérií Hollywoodu. Ačkoliv oficiální zpráva hovoří o pravděpodobné sebevraždě, okolnosti jejího úmrtí, zvláštní nesrovnalosti a protichůdná svědectví vyvolávají pochybnosti.
Její krátký, ale intenzivní život plný slávy, ale i osobních tragédií, dává tušit, že za nablýskanou fasádou se skrývaly hluboké bolesti a zklamání.
Bez ohledu na konečnou pravdu o její smrti, Marilyn Monroe zůstává nesmrtelnou ikonou, jejíž osud nepřestává fascinovat a inspirovat generace a její odkaz je stále živý v kultuře.