V roce 1942 zuří druhá světová válka, ovšem americké město Pascagoula zažívá éru blahobytu. Montují se zde totiž lodě pro námořnictvo Spojených států. Stačí však jediný červnový týden a ohromnou loděnici zachvacuje panika…

Pod rouškou tmy kdosi stříhá spící lidi, aniž by cokoli tušili. Noviny tajemného agresora pojmenují fantomový holič. Kdo se za touto přezdívkou skrývá a proč to všechno dělá?

Fantomový holič poprvé udeří 5. června 1942. V jedné z ulic mississippského města Pascagoula pronikne do zamčené budovy a ostříhá dvě spící ženy, Mary Briggs a Ednu Hydel. Do konce týdne pak zaútočí ještě jednou.

„Své oběti neokrádá ani nevyrušuje ze spánku,“ říká po několika dnech řádění neznámého pachatele vyšetřující policista A. W. Ezell. „Zatím máme tři poškozené, které se ráno probudily ostříhané,“ popisuje novinářům.

Krátce nato o sobě dává nepolapitelný „kadeřník“ vědět znovu. Pod nevítanou péčí jeho nůžek berou za své hlavně kadeře plavovlasých dívek a žen. Jistá Carol Peattie si stěžuje, že ji dokonce oholil i chloupky na ruce.

Přízrak, nebo člověk?

Městem se začínají šířit spekulace, že ustřižené lokny má na svědomí přízrak. Něco podobného však americké vojsko, které má město na povel, odmítá.

Sílící neklid donutí velitele omezit zatemňovací opatření proti případným leteckým útokům a policie vyzbrojuje desítku hlídkujících dobrovolníků. „Atmosféra byla opravdu strašidelná,“ popisuje později obyvatelka města Sandra Moncrief.

„Otec pracoval v loděnici, kde si z oceli vyrobil obušek. Několik nocí mě pak s bratry hlídal, protože útočník podle všeho stříhal hlavně blonďaté děti a já měla tehdy světlé vlasy,“ vzpomíná po letech.

Posílené hlídky nepomáhají

Ženy a děti dostávají zákaz chodit po setmění ven. Dobrovolnické hlídky bedlivě střeží ulice. Vše marně. Tajuplný holič své „řemeslo“ předvádí znovu a znovu. Jediným vodítkem pro policii je otisk boty zanechaný na prostěradle jedné z obětí.

Obrat přichází dva týdny po prvním útoku. Do ložnice místních manželů Heidelbergových se někdo vkrade oknem. „Způsob vniknutí do domu naznačuje, že mohlo jít o fantomového holiče,“ píší dobové noviny Brooklyn Eagle. „Další sled událostí tomu ale neodpovídá.

Místo vlasů ztratila paní Heidelbergová po tvrdém úderu železnou tyčí přední zuby. Stejnou zbraní agresor omráčil úderem do hlavy i jejího manžela,“ líčí článek z 23. června 1942. Přitvrdil snad nyní záhadný útočník, který do té doby nikoho nezranil?

Byl to německý chemik?

O několik dní později policie oznamuje, že konečně tajemného holiče zatkla. Zadrženým je William Dolan, podivínský chemik narozený v Německu. Veřejné mínění posílené válečnou psychózou jde policejní verzi na ruku.

Dolana odsoudí za pokus o vraždu Heidelbergových na 10 let tvrdého žaláře. A ačkoli způsob napadení manželů neodpovídá tiché práci přízračného „kadeřníka“, porota se přikloní k verzi, že za stříháním vlasů spících dívek stojí tento chemik také.

Dolan však od počátku všechna obvinění odmítá. V roce 1948 otevírá mississippský guvernér případ k přezkoumání. Vyšetřovatelé Dolana podrobují výslechu na detektoru lži. Rafička ukazuje, že mluví pravdu a muž je propuštěn.

Útoky na spící ženy již nadobro ustanou. Byl oním precizním „kadeřníkem“ skutečně nerudný chemik, nebo se za tajemstvím skrývá někdo úplně jiný? Co když město terorizoval opravdu přízrak?