Záhada už je i to, že se tomuto plavidlu říká Titanik starověku.

Neexistuje totiž žádná zpráva, že by tuto obří loď měl stihnout podobný osud jako legendární zaoceánský parník v roce 1912. Ostatně, celkový nedostatek věrohodných pramenů nám přináší na mysl i pochybnosti o samotné existenci takového plavidla ve třetím století před naším letopočtem. Kdo ho postavil a proč?

Říká se jí Syrakusia. Mělo se jednat o největší plavidlo, které kdy bylo postaveno za časů antiky. Délka? Padesát pět metrů. Konstrukční návrh? Slavný matematik a vynálezce Archimédés (287 – 212 př. n. l.). Financování? Vládce Syrakus Hieron II.

Luxus a pohodlí

Z pozdějších pramenů se dochoval jediný popis gigantického plavidla, které vzniklo, aby uspokojilo přebujelé vládcovo ego, kdoví… Gigantického na starověké poměry, to dá rozum. Kapacita Syrakusie prý byla 2000 osob.

Vybavení plavidla bylo luxusní, jak se na takový Titanik starověku sluší a patří. Pro vnitřní interiéry byly použity nejen cypřišové a citrusové dřevo, ale rovněž slonovina.

Kajuty měly podlahy tvořené mozaikami. Chodby zdobily sochy a další umělecká díla. Snad nechyběly ani knihovna, tělocvična, lodní kuchyně a velká cisterna s vodou. Ještě tak slušná „wifina“ a Syrakusia by mohla vyplout i dnes, co říkáte?!

Jediná plavba

Historikové usuzují, že Syrakusia skutečně existovala, byť její dochovaný popis nemusí být přesný. Loď absolvovala pouze jedinou zaznamenanou plavbu, a to ze Sicílie k severoafrickému pobřeží. Důvod plavby?

Syrakusia byla tak velká, že nemohla bezpečně zakotvit v žádném tehdejším přístavu ve Středozemním moři. Jedinou výjimkou byla egyptská Alexandrie. Jaký byl její další osud? Ztroskotala? Skončila jako starověký „lodní šrot“? Nevíme.

Fantazii se v tomto ohledu meze nekladou. Pokud by někdy archeologové pod vodní hladinou nalezly osm lodních kotev na jedné hromadě, je šance, že někde pod sedimentem na mořském dně se bude ukrývat vrak Syrakusie. Právě tolika železnými kotvami prý Titanik starověku disponoval.