Mistrná organizace zabijáků vraždících pro indickou bohyni Kálí je postrachem dodnes. Skutečně dokázali její členové v naprostém utajení zavraždit na dva miliony lidí?

Žlutý šátek, úsměv od ucha k uchu a rozevřená náruč. Mladý muž vítá unavenou dvojici poutníků, která právě dorazila do malé vesnice na jihu Indie. Jeho pohostinnost je přesvědčí, že by z něj měli udělat svého průvodce. Jenže je to osudová chyba.

Mladík vede cestovatele na odlehlé místo, kde z houštiny vyskakují další muži se žlutými šátky. Cizinci nestihnou zareagovat a umírají, zatímco za jejich zády vrazi šeptají tajemná magická slova vzývající temné síly.

Taková realita často panuje na území Indie a Pákistánu mezi 13. a 19. stoletím. Právě v té době tam totiž působí kult uctívačů kruté bohyně smrti Kálí – Thugové. Jejich filozofie je děsivě prostá:

Obětovat co nejvíc lidí, protože jinak bohyně, která sama prý komunikuje s několika vyvolenými, sestoupí na Zemi a zahubí všechny. Z Thugů se tak rychle stává síť tajných společností, které okrádají a vraždí nic netušící oběti. Co o nich dnes víme?

Rituály a černá magie

Hinduistická bohyně Kálí je považována za jednu z nejzáhadnějších postav náboženské mytologie a i v současnosti jsou miliony lidí nejen v Indii stále přesvědčeny o její existenci.

Byli o ní přesvědčeni i Thugové, kteří v jejím jménu zabíjeli a následně prováděli nejrůznější magické pohřební rituály sloužící k usmíření bohyně.

Někteří představitelé sekty prý s Kálí dokonce dokázali komunikovat a využívali principy černé magie, která měla zajistit kultu nesmrtelnost a úspěch jednotlivých akcí. Těch bylo přitom až neuvěřitelné množství.

Vyvražďováni byli nejen jednotlivci, ale i celé skupiny. Britský historik Mike Dash odhaduje, že mají Thugové na svědomí asi 50 tisíc lidí, některé jiné odhady (například ten v Guinnessově knize rekordů) hovoří až o dvou milionech vražd! Opravdu to všechno dělali jen kvůli uspokojení své bohyně?

Existují dodnes?

Oficiální teorie říká, že sílící britský vliv v 19. století nakonec přinesl konec Thugů, kteří narušovali tolik potřebnou stabilitu britské kolonie. Jenže někteří badatelé věří, že si Anglie blahopřála předčasně.

„Těžko si představit, že bratrství, které po staletí přežilo a které bylo propojené snad s každým patrem indické společnosti, mohlo být za tak krátký čas zničeno,“ uvádí například kanadský publicista Christopher S. Putnam a dodává, že ačkoliv masové vraždění je skutečně už naštěstí dávnou minulostí, v některých odlehlých oblastech Indie se stále objevují zvěsti o mužích se žlutými šátky, kteří s úsměvem a otevřenou náručí vítají turisty.

A pravdou je, že i v Indii došlo v posledních desetiletích k mnoha nevysvětleným zmizením. Může tedy nakonec tento vražedný kult stále v omezené míře existovat a snažit se tímto šíleným způsobem oddálit příchod temné bohyně na tento svět?