Příběhy o strašidelných obrazech jsou poměrně vzácné. Občas se však přece jen stane, že malířské plátno ovládnou temné síly. Má jít o duchy těch, kteří jsou na něm zvěčněni!

Když se řekne slovo klaun, většina lidí si představí cirkus, zábavu, smích. Ovšem obraz posmutnělého klauna, který v roce 2010 namalovala americká umělkyně Lisa Lee Harp Waugh, na lidi působí přesně naopak.

Údajně v nich okamžitě vyvolává strach, nervozitu, zděšení, smutek a závratě. Nejeden člověk prý při pohledu na něj dokonce i omdlel. Od doby, co tento obraz existuje, má vystřídat mnoho majitelů jak ze Spojených států amerických, tak i z Evropy.

Avšak vzhledem k tomu, jak klaun na každého působí, se obraz v žádném novém domově dlouho neohřeje. Neustále se tak vrací k jeho stvořitelce.

„Skutečně netuším, zda je můj obraz strašidelný či prokletý, ale nějak se ke mně stále vrací…,“ nedokáže si Waugh podivný osud svého díla vysvětlit. Proč na lidi tedy její dílo působí tak, jak působí? Co když to žena ví moc dobře, ale mlží?

Trpěli pouze všichni fóbií?

Časem se Waugh otevřeně přizná k něčemu, co mnohé šokuje: „Jsem necromancer.“ Necromacer je výraz pro odborníky na temné síly, kteří údajně umí vyvolávat mrtvé.

Lidé si prý od té doby dají do hlavy, že Waugh oplývá magickými schopnostmi a vyvolané duchy mrtvých přemisťuje do svých obrazů. „To, že jsem odbornicí na temné síly, ještě neznamená, že umisťuji duchy do svých děl,“ brání se žena.

Proč by však jinak obraz klauna v lidech vyvolával tak negativní pocity? Může to být vše způsobeno pouhou coulrofobií? To je reálně existující fobie z klaunů, kterou trpí jak děti, tak i dospělí.

Že by však takovou fobii měli všichni bývalí majitelé obrazů, to je dost nepravděpodobné…