V době, kdy Evropu pohlcuje strach a nacismus sílí, vystupuje český astrolog Jan Kefer s odvážným tvrzením. Podle hvězd totiž vidí, že osud Adolf Hitler není tak neotřesitelný, jak se zdá. Jeho předpovědi i postoje ho ale nakonec stojí život.

Praha konce 30. let je plná napětí a nejistoty, město pulzuje obavami z toho, co přinese blížící se válka.

Jan Kefer (1906-1941), respektovaný okultista, astrolog a knihovník, tráví dny ponořený do hvězd a starých hermetických spisů, hledá v nich zákonitosti, které by mohly vysvětlit nejen osudy jednotlivců, ale i celých národů.

Když analyzuje horoskop Adolfa Hitlera (1889-1945), dochází k odvážnému závěru, který by mohl být v očích mnohých téměř kacířský.

„Jeho hvězda stoupá rychle, ale stejně rychle zase padne,“ pronáší Kefer svým blízkým přátelům, kteří vnímají jeho slova s mrazivým respektem.

V době, kdy se nacistická moc zdá neotřesitelná a strach z represí paralyzuje celou společnost, zní jeho tvrzení jako nebezpečná provokace a zároveň odvážná předpověď, která vyvolává mezi zasvěcenými údiv a obavy.

Aktivní odbojář

Kefer se podle dochovaných svědectví nezastavuje pouze u výkladu horoskopů, ale svou odvahu projevuje i v reálném světě.

Aktivně se zapojuje do odbojové činnosti proti nacistickému režimu a důrazně odmítá nabídky spolupráce, které by mu umožnily využít jeho astrologické schopnosti ve prospěch Třetí říše.

„Nebudu sloužit zlu,“ prohlásí údajně Kefer, čímž si získává nejen respekt svých přátel a kolegů, ale zároveň upoutává pozornost gestapa. Jeho odmítavý postoj a neústupnost jsou nacisty vnímány jako hrozba, a tak je v roce 1941 zatčen.

Po zatčení je deportován do koncentračního tábora Flossenbürg, kde musí čelit nelidským podmínkám a těžkým útrapám, jež nakonec ukončí jeho život. Jeho osud se stává varováním i symbolem odvahy, která stojí proti totalitnímu zlu.

Nenechá se zlomit

Ani v hrozných podmínkách koncentračního tábora se Jan Kefer nevzdává své víry, přesvědčení ani duchovní statečnosti.

Podle dochovaných svědectví i zde mezi vězni stále hovoří o tom, že Hitlerův pád je nevyhnutelný, a jeho slova často doprovází klid a přesvědčivost, která ostatním dodává naději.

„Ta moc není věčná,“ pronáší Kefer mezi spoluvězni, a přestože se okolí zdá beznadějné, jeho víra v konec tyranie zůstává neotřesitelná.

Tragicky však konec války sám nepřežije, v roce 1941 v táboře umírá, vystaven útrapám a strádání. Jeho život a odhodlání se stávají silným symbolem odvahy, morální integrity a duchovní síly. Připomínají, že i jednotlivci mohou v nejtemnějších dobách čelit zlu.

Zároveň vyvolávají otázku, zda astrologické předpovědi skutečně mohou odhalit běh dějin, nebo jde jenom o výklad, která smysl získává až zpětně.