Na adresu archeologického parku ve stínu italské sopku Vesuv je každoročně doručováno velké množství zásilek s omluvnými dopisy.

Pisatelé se v nich svěřují s nešťastnými událostmi, které je provázejí od okamžiku, kdy si z místa odnesli něco, co mělo zůstat ležet v Pompejích. Nosí kameny a úlomky dláždění či budov z Pompejí smůlu?

Starověké Pompeje i s jeho obyvateli po katastrofálním výbuchu Vesuvu v roce 79 zavalil sopečný popel a prach, pod kterým ležely pohřbeny až do svého znovuobjevení v 16. století.

Navzdory zákazům a varováním si odsud turisté odnášejí různé kameny a úlomky, které byly před dvěma tisíci let součástí slavného města, a pak je s velikou lítostí vracejí zpět.

Mohou být veškeré zdejší artefakty podobně prosyceny energií zoufalství a smrti, jaké se šířily městem v den jeho zániku?

Smůla a hospodářský kolaps

V roce 2009 italský památkářský úřad obdrží zásilku o jistého Jordiho, který se přiznává, že si z návštěvy Pompejí odnesl kus odlomené zdobené omítky. Rozhodl se jej ale zbavit poté, co se jeho život začal zhoršovat.

„Vracím tuto relikvii, protože byla příčinou neštěstí v mé rodině,“ uvádí v mladík v dopise adresovaném archeologickému parku. A nejen to! Jordi v ukradené omítce spatřuje příčinu zoufalé situace v celé jeho zemi.

„Je také viníkem toho, že se moje země propadla do hluboké politické a hospodářské katastrofy,“ tvrdí muž. Toto tvrzení je už možná dost přitažené za vlasy, zkušenost jiných turistů ovšem naznačují, že na příbězích o kletbě Pompejí přeci jen něco bude. Může jít o dozvuky dávné tragédie utkvělé v troskách tamních domů?

Příliš mnoho negativní energie

Smůlu a těžkou nemoc úlomky z archeologického parku přinesly také Kanaďance uváděné pouze jako Nicole.

Ta v roce 2020 na adresu cestovní kanceláře v Pompejích odeslala dvě mozaikové dlaždice, části amfory a kus keramiky, které si odsud odnesla již před 15 lety. „Nyní je mi 36 let a dvakrát jsem prodělala rakovinu prsu,“ píše v doprovodném dopise.

„Naposledy to skončilo dvojitou mastektomií. Já i moje rodina jsme měli také finanční problémy.

Jsme dobří lidé a já nechci toto prokletí přenést na svou rodinu nebo děti.“ Ve stejném roce si jiný kanadský pár odnesl z místa několik kamenů, aby je po čase vrátil se slovy:

„Vzali jsme je, aniž bychom mysleli na bolest a utrpení, které tyto ubohé duše zažily během erupce Vesuvu a jejich strašlivé smrti.“ Mohou se prostřednictvím kamenů, ať už stavebních či přírodních, na turisty přenášet následky dávné tragédie?