Kovový sloup v Dillí vzniká na přelomu 4. a 5. století, ale odborníky i běžné laiky nepřestává udivovat dodnes. Vždyť pokud platí, že stará láska nerezaví, musí být tento vzácný historický kousek lidmi milován opravdu hodně – i po 1600 letech je zcela bez rzi!

Můžou za to příznivé klimatické podmínky? Nebo je možné, že nepochází z našeho světa?

Indický mladík Višál stojí se zády pevně přitisknutými k vysokému štíhlému sloupu.

Napíná svaly, jak se jej snaží obepnout rukama tak, aby se dotkl pravačkou a levačkou konečky prstů, zatímco přihlížející skupinka mužů a žen ho napjatě sleduje, čekajíc, až přijde řada na ně.

Jednu chvíli to mezi nimi nadšeně zašumí – že by to přeci jen dokázal? Ale pak zklamaně vydechnou. Kdepak, ani tentokrát to nevyšlo. Jde o scénu, kterou u světoznámého kovového sloupu v Dillí spatříte často. Je to zdejší tradice.

„Slyšel jsem, že když dokážete sloup obepnout kolem dokola, splní se vám nejtajnější přání,“ vysvětluje posmutněle Višál. Další pověra říká, že když se vaše ruce při objetí sloupu dotknou, bude to předznamenávat věrnost vašeho partnera.

I taková moc bývá přisuzována jedné z největších záhad celé Indie. Jenže pohádky stranou – hlavou si nad ním lámou i renomovaní vědci!

Jak je to možné?

Kovový pilíř váží přes šest tun, tyčí se do výšky 7,2 metru a šířku má 50 centimetrů.

Na první pohled byste si ho možná ani nevšimli, protože stojí ve stejném komplexu z časů Dillíského sultanátu (éra mezi lety 1206–1526, kdy v Indii vládly muslimské dynastie – pozn. red.), jako desetinásobně vyšší největší indický minaret Kutub Minár.

Jenže pozornost veřejnosti se k němu obrací už více než jedno století. Roku 1912 si totiž vědci uvědomili, že na sloupu starém 1600 let je něco zvláštního. Respektive tam něco schází – rez!

Nikdo nedokáže pochopit, jak je možné, že tento starověký výtvor vůbec nepodléhá korozi! Kvůli této fascinující skutečnosti bývá řazen mezi tzv. artefakty nalezené ve špatném úseku historie.

Jinými slovy – něco takového by v dávné Indii nemělo jít vyrobit!  Spekuluje se tedy, jestli vůbec byl vytvořen z pozemského kovu, případně s využitím nějakých technologií budoucnosti.

Pohled vědy

Po výzkumech v novém tisíciletí odborníci zjistí, že sloup v Dillí je z 98 % tvořen železem, které je jen minimálně znečištěno sloučeninami síry a zároveň obsahuje větší množství fosforu.

Díky němu má na povrchu vznikat tenká vrstvička materiálu zvaného misawit (sloučenina železa, kyslíku a vodíku – pozn. red.). A právě on prý způsobuje, že pilíř nad zemí nerezaví!

Roli má hrát také horké a suché klima Dillí, takže si sloup drží vysokou tepelnou kapacitu. Proto se na něm při nočním chladu nesráží vlhkost. Jenže fanoušci alternativního pohledu na lidské dějiny se s podobným vysvětlením moc nechtějí smířit. Tím spíš, když pilíř obklopují další nezodpovězené otázky.

Co naznačuje text na sloupu?

I přes vědecký závěr zůstává pilíř dál jednou z nejzajímavějších historických záhad. Mimo jiné vůbec nevíme, proč byl vlastně postavený. Mělo jít o vlajkový stožár či sluneční hodiny?

Nedochovaly se ani žádné důkazy o tom kdo, jak a z jakého důvodu ho přestěhoval do Dillí z jeho původního domova v Madhjapradéši.

Z textu na sloupu, jenž je psaný prastarým indickým písmem bráhmí, vyplývá, že byl určený pro krále, zřejmě Čandraguptu II. (4.–5. stol.). Zároveň se ale v nápisu hovoří o obrovské energii, kterou tento král zničil své nepřátele.

O žhnoucím teple, lesním požáru a překvapivě i o tom, že dotyčný král pak Zemi opustil a pokračoval do jiného světa. Že by nakonec na teorii o mimozemském původu pilíře něco bylo? Nebo jde jen o legendu?

U sloupu z Dillí zkrátka jako kdyby minulost, přítomnost, věda i pohádky splývaly v jedno.