Na Žitném ostrově, největším říčním ostrově Evropy, který leží na jihu Slovenska, se po staletí vypráví příběhy o tajemném vodníkovi, který vládne dunajským ramenům a bažinám. Místní lidé věří, že nejde o obyčejnou pohádkovou postavu.

Podle legend se objevuje za mlhavých nocí, střeží poklady ukryté pod hladinou a trestá každého, kdo zneuctí řeku. Záhadologové dodnes přemýšlejí, zda nejde o ozvěnu dávných pohanských kultů, které přežily až do současnosti.

Žitný ostrov leží mezi Dunajem a Malým Dunajem a od nepaměti je krajinou vody, lužních lesů a tajemných ramen řek. Právě zde vzniká legenda o vodníkovi zvaném někdy Dunajo, pánovi zdejších vod.

Podle starých vyprávění žije v hlubinách Dunaje a jeho podvodní říše se třpytí zlatem, které řeka po staletí přináší. Když rybáři vyplouvají za úsvitu na vodu zahalenou mlhou, prý občas zahlédnou zelenou postavu sedící na břehu. Vodník není vždy zlý.

Dokud lidé řeku respektují, chrání ryby, lodníky i okolní přírodu. Jakmile však někdo vodu znečišťuje nebo narušuje přirozený tok řeky, probouzí se jeho hněv. Takové příběhy se na Žitném ostrově tradují dodnes jako součást místního folkloru.

Udělá mlhu i vlny

Nejpodivnější část legendy vypráví o tom, že vodník dokáže ovládat počasí. Když se rozhněvá, nad Dunajem se náhle objeví hustá mlha a nečekané vlny. Staří převozníci tvrdí, že v takových chvílích slyší z vody podivné volání nebo smích.

Některé verze příběhu dokonce hovoří o zlatých vílách ze slavné Zlaté zahrady, dávného mytického názvu Žitného ostrova. Vodník je jejich spojencem a strážcem pokladů ukrytých pod říčním dnem. Právě spojení vodníka se zlatem není náhodné.

V dunajských náplavech se skutečně po staletí rýžovalo zlato a lidová fantazie si snadno vytvořila představu nadpřirozeného ochránce tohoto bohatství.

Jde o optický klam?

Záhadologové nabízejí několik vysvětlení. Podle slovenských badatelů zabývajících se folklorem může vodník představovat pozůstatek velmi starých slovanských vodních božstev, která byla po příchodu křesťanství proměněna v pohádkové bytosti.

Jiní upozorňují, že rozsáhlé mokřady a časté mlhy Žitného ostrova vytvářejí prostředí plné optických klamů.

Osamělí rybáři mohli v šeru zahlédnout stromy, plovoucí kmeny nebo vodní ptáky a jejich představivost pak zrodila legendu o zeleném muži z hlubin.

Přesto se najdou i badatelé, kteří upozorňují na překvapivou podobnost příběhů vyprávěných v různých částech Podunají. Podle nich legenda možná uchovává vzpomínku na skutečné události dávné minulosti, jejichž původ už dnes nedokážeme rozluštit.

A tak vodník ze Žitného ostrova dál zůstává strážcem jedné z největších slovenských záhad.