Je hluboká noc a mladý manželský pár z prefektury Fukuoka zrovna projíždí liduprázdným úsekem cesty, když motor auta náhle vypoví službu. Naprosté ticho rázem přerušuje podivné hučení.V tu chvíli si uvědomují, kde zastavili.
Všímají si tunelu se zataraseným vchodem. A nad barikádou jako kdyby se tlačila ven hlava ohořelého člověka… K čemu tu kdysi došlo?
V prefektuře Fukuoka na ostrově Kjúšú se vyskytuje oblast, která jako kdyby byla magnetem na tragédie. Tři místa, v nichž přejíždí mráz po zádech i rodilým Japoncům. Prvním z nich je přehrada Inunaki.
Klidná vodní plocha obklopená lesy působí na pohled malebně, jenže dle legend se v její minulosti skrývají scény, před kterými byste raději zavřeli oči.
Údajně tu dřív stála vesnice, jejíž obyvatelé odmítli poslechnout rozkaz stavitelů přehrady a opustit svá obydlí.
Kdosi skrytý ve stínech mocné korporace pak vydal pokyn, na jehož základě byli vesničané uzavřeni do klecí a i se svým majetkem nemilosrdně pohřbeni pod masou vody. Jejich duchové mají v okolí strašit dodnes.
Dalším pochmurným místem je vysoký silniční most spojující dva zdejší kopce. Přezdívá se mu „most sebevrahů“, protože tady lidé často končí své životy skokem dolů do hluboké rokle. Ani jejich duše prý nenachází klid. Zdaleka nejhorší pověst tu má ale ještě jiná lokalita…
Tunel Inunaki
Tunel Inunaki je pro veřejnost zcela uzavřený, oba vstupy má zatarasené betonovými kvádry. Je to proto, aby se nikdo nedostal dovnitř, nebo aby se nic nedostalo ven?
Otevřen je v roce 1949 a kvůli kvílivému zvuku, který tu vydává vítr, se mu říká také „tunel psího vytí“. V horské silnici se ale příliš aut nenachází, takže jej časem obsadí nejrůznější gangy mladých kriminálníků.
Nejhůře ho poznamená brutální vražda z 6. prosince 1988, kdy tu skupina mladistvých napadla dělníka z továrny Umejamu Kouičiho. Zatáhli ho dovnitř, brutálně zbili a nakonec i polili benzínem a zapálili.
Říká se, že kousky jeho ohořelého oblečení v něm leží dodnes. Lidé se místu vyhýbají širokým obloukem, vnímají tu silnou negativní energii.
Často zde má docházet k nevysvětlitelným zhasnutím motorů automobilů a hlavně Kouiči není sám, kdo tu měl zemřít, a kdo se odtud ozývá…
Mrtví promlouvají
Japonce má v tunelu Inunaki děsit také duch mladé dívky, jež tu byla zavražděna, a pachatelé nebyli nikdy dopadeni. Právě tato slečna má z temnoty zataraseného prostoru promlouvat dodnes.
Bývá prý odtud slyšet její šepot, jak varuje každého, kdo by chtěl vstoupit. Jindy zas průzkumníci slýchají kvílivý pláč a nářek, nebo jen zvuky, které si nedovedou ničím vysvětlit. Nemůže jít např. jen o bezdomovkyni, ukrytou v neprostupné tmě?
Někteří z těch, co do Inunaki pronikli, údajně pociťovali, jak je cosi neviditelného postrkuje. Jsou snad tyto neznámé síly důvodem, proč krátký tunel zůstává zapečetěn?
Místo v nedávné době nabývá na popularitě, hraje důležitou roli v novém japonském hororu Howling Village od tvůrce známé série Nenávist, režiséra a scénáristy Takašiho Šimizu (*1972). Je ale zdejší realita ještě děsivější, než jeho filmy?
